Vasilij Erošenko

Vasilij Erošenko (12. ledna 1890 – 23. prosince 1952) byl ruský spisovatel esperanta, nevidomý, přes svoji slepotu procestoval velkou část světa, hlavně Čínu a Japonsko. Psal japonsky a přednášel ruskou literaturu na pekingské univerzitě.

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Vasilij Erošenko
Vasilij Erošenko (1920)
Narození	12. ledna 1890 Obuchovka
Úmrtí	23. prosince 1952 (ve věku 62 let) Obuchovka
Povolání	básník, spisovatel, esperantista, překladatel, vysokoškolský učitel, hudebník, pedagog a učitel
Témata	poezie, literární tvorba a esperanto
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je autorem původních děl:

• Ĝemo de unu soleca animo (Povzdech osamělé duše)
• Unu paĝo el mia lerneja vivo (Jedna stránka z mého školního života)
• Turo por falo (Věž na spadnutí)
• Malvasta kaĝo (Úzká klec)
• báseň Ciganino (Cikánka)
• povídky Lumo kaj ombro (Světlo a stín)
• La tundro ĝemas (Tundra vzdychá)

Jeho dílo patří třem literaturám: esperantské, ruské a japonské. Sloh výborný, sentimentální.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vasilij Erošenko na Wikimedia Commons