Velká fašistická rada

Velká fašistická rada (Gran consiglio del fascismo, doslova „Velká rada fašismu“) byl hlavní orgán Mussoliniho fašistické vlády v Itálii. Rada, která měla a uplatňovala velkou moc nad institucemi státu, byla vytvořena jako orgán Národní fašistické strany v roce 1923 a státním orgánem se stala 9. prosince 1928. Rada se obvykle scházela v paláci Palazzo Venezia v Římě, který byl také sídlem hlavy italské vlády.^[1] Rada zanikla v roce 1943 poté, co odvolala Benita Mussoliniho z funkce italského předsedy vlády.

Členové

Členové rady byli vybíráni především z řad předáků (gerarchi) fašistické strany, ale i z dalších institucí nebo Mussoliniho osobním výběrem. Pokud 25. července 1943 hlasovali o návrhu na sesazení Mussoliniho, je také vedle jejich jména uvedeno, jak hlasovali.

Předseda vlády a vůdce (duce)

Portrét	název (Rok narození–úmrtí)	ve funkci		hlasování 25. července 1943
	Benito Mussolini (1883–1945)	9. prosinec 1928	25. červenec 1943	Sesazen

Kvadrumvirové

Portrét	název (Rok narození–úmrtí)	ve funkci		hlasování 25. července 1943
	Italo Balbo (1896–1940)	9. prosinec 1928	28. červen 1940	Zemřel v úřadě
	Michele Bianchi (1883–1930)	9. prosinec 1928	3. únor 1930	Zemřel v úřadě
	Emilio De Bono (1866–1944)	9. prosinec 1928	25. červenec 1943	Ano
	Cesare Maria De Vecchi (1884–1959)	9. prosinec 1928	25. červenec 1943	Ano

Parlament

Předseda senátu

Portrét	název (Rok narození–úmrtí)	ve funkci		hlasování 25. července 1943
	Tommaso Tittoni (1855–1931)	9. prosinec 1928	29. leden 1929
	Luigi Federzoni (1878–1967)	29. duben 1929	2. březen 1939
	Giacomo Suardo (1883–1947)	15. březen 1939	25. červenec 1943	Zdržel se hlasování

Předseda Poslanecké sněmovny

Portrét	název (Rok narození–úmrtí)	ve funkci		hlasování 25. července 1943
	Antonio Casertano (1863–1938)	9. prosinec 1928	29. leden 1929	Zemřel v úřadě
	Giovanni Giuriati (1876–1970)	20. duben 1929	19. leden 1934
	Costanzo Ciano (1876–1939)	28. duben 1934	2. březen 1939
Předseda komory svazků a korporací
	Costanzo Ciano (1876–1939)	23. březen 1939	26. červen 1939	Zemřel v úřadě
	Dino Grandi (1895–1988)	30. listopad 1939	25. červenec 1943	Ano

Ministři

Zemědělství a lesnictví

Portrét	název (Rok narození–úmrtí)	ve funkci		hlasování 25. července 1943
	Giacomo Acerbo (1888–1969)	9. prosinec 1928	24. leden 1935
	Edmondo Rossoni (1884–1965)	24. leden 1935	31. říjen 1939
	Giuseppe Tassinari (1891–1944)	31. říjen 1939	26. prosinec 1941
	Carlo Pareschi (1898–1944)	26. prosinec 1941	25. červenec 1943	Ano

Korporace

Portrét	název (Rok narození–úmrtí)	ve funkci		hlasování 25. července 1943
	Benito Mussolini (1883–1945)	9. prosinec 1928	12. září 1929	Předseda vlády a Duce
	Giuseppe Bottai (1895–1959)	12. září 1929	20. červenec 1932
	Benito Mussolini (1883–1945)	20. červenec 1932	11. červen 1936	Předseda vlády a Duce
	Ferruccio Lantini (1886–1959)	11. červen 1936	31. říjen 1939
	Renato Ricci (1896–1956)	31. říjen 1939	6. únor 1943
	Carlo Tiengo (1882–1945)	6. únor 1943	19. duben 1943
	Tullio Cianetti (1899–1976)	19. duben 1943	25. červenec 1943	Ano

Finance

Portrét	název (Rok narození–úmrtí)	ve funkci		hlasování 25. července 1943
	Antonio Mosconi (1866–1955)	9. prosinec 1928	20. červenec 1932
	Guido Jung (1876–1949)	20. červenec 1932	17. leden 1935
	Paolo Thaon di Revel (1888–1973)	17. leden 1935	6. únor 1943
	Giacomo Acerbo (1888–1969)	6. únor 1943	25. červenec 1943	Ano

Zahraničí

Portrét	název (Rok narození–úmrtí)	ve funkci		hlasování 25. července 1943
	Benito Mussolini (1883–1945)	9. prosinec 1928	12. září 1929	Předseda vlády a Duce
	Dino Grandi (1895–1988)	12. září 1929	20. červenec 1932
	Benito Mussolini (1883–1945)	20. červenec 1932	9. červen 1936	Předseda vlády a Duce
	Galeazzo Ciano (1903–1944)	9. červen 1936	6. únor 1943
	Benito Mussolini (1883–1945)	6. únor 1943	25. červenec 1943	Předseda vlády a Duce

Vnitro

Portrét	název (Rok narození–úmrtí)	ve funkci		hlasování 25. července 1943
	Benito Mussolini (1883–1945)	9. prosinec 1928	25. červenec 1943	Předseda vlády a Duce

Spravedlnost a náboženské záležitosti

Portrét	název (Rok narození–úmrtí)	ve funkci		hlasování 25. července 1943
	Alfredo Rocco (1875–1935)	9. prosinec 1928	20. červenec 1932
Milost a spravedlnost
	Pietro De Francisci (1883–1971)	20. červenec 1932	24. leden 1935
	Arrigo Solmi (1873–1944)	24. leden 1935	12. červenec 1939
	Dino Grandi (1895–1988)	12. červenec 1939	5. únor 1943
	Alfredo De Marsico (1888–1985)	5. únor 1943	25. červenec 1943	Ano

Tisk a propaganda

Portrét	název (Rok narození–úmrtí)	ve funkci		hlasování 25. července 1943
	Galeazzo Ciano (1903–1944)	23. červen 1935	11. červen 1936
	Dino Alfieri (1886–1966)	11. červen 1936	27 May 1937
Ministr populární kultury
	Dino Alfieri (1886–1966)	27 May 1937	31. říjen 1939
	Alessandro Pavolini (1903–1945)	31. říjen 1939	6. únor 1943
	Gaetano Polverelli (1903–1945)	6. únor 1943	25. červenec 1943	Ne

Veřejné školství

Portrét	název (Rok narození–úmrtí)	ve funkci		hlasování 25. července 1943
	Giuseppe Belluzzo (1876–1952)	9. prosinec 1928	12. září 1929
Národní školství
	Balbino Giuliano (1879–1958)	12. září 1929	20. červenec 1932
	Francesco Ercole (1884–1945)	20. červenec 1932	24. leden 1935
	Cesare Maria De Vecchi (1884–1959)	24. leden 1935	15. listopad 1936
	Giuseppe Bottai (1895–1959)	15. listopad 1936	5. únor 1943
	Giacomo Acerbo (1888–1969)	5. únor 1943	25. červenec 1943	Ano

Předseda Královské akademie

Portrét	název (Rok narození–úmrtí)	ve funkci		hlasování 25. července 1943
	Tommaso Tittoni (1855–1931)	28. říjen 1929	16. září 1930
	Guglielmo Marconi (1874–1937)	19. září 1930	20. červenec 1937	Zemřel v úřadě
	Gabriele D'Annunzio (1863–1938)	12. listopad 1937	1. březen 1938	Zemřel v úřadě
	Luigi Federzoni (1878–1967)	21. duben 1938	25. červenec 1943	Ano

Předseda Zvláštního soudu pro obranu státu

Portrét	název (Rok narození–úmrtí)	ve funkci		hlasování 25. července 1943
	Guido Cristini (1895–1979)	9. prosinec 1928	28. listopad 1932
	Antonino Tringali-Casanova (1888–1943)	28. listopad 1932	25. červenec 1943	Ne

Další členové

• Dále byli v Radě zastoupeni ředitelé korporací, průmyslníci, pracovníci v zemědělství, dělníci v průmyslu a rolníci.
• Tajemník Národní fašistické strany byl zároveň tajemníkem Rady.
• Různé další členy vybíral sám Mussolini, a sice vždy na dobu tří let.

Pravomoci rady

Zasedání Velké rady ze dne 9. května 1936, kde byla vyhlášena Říše

Rada v zásadě měla tyto pravomoci:

• Pravomoc vybírat poslance fašistické strany, jmenovat tajemníka strany a další předáky, schvalovat stanovy strany a řídit politiku strany.
• Pravomoc vybírat nástupnickou linii krále včetně volby následníka trůnu, stanovovat práva krále, pravomoc volit možné nástupce předsedy vlády, pravomoc určovat funkci a členství ve Velké fašistické radě, Senátu, Poslanecké sněmovně, pravomoc rozhodovat o právech a pravomocích předsedy vlády, o mezinárodních smlouvách a zahraniční politice.

Zasedání Velké rady svolával sám předseda vlády a všechny dekrety a zákony vstupovaly v platnost až po jeho souhlasu. Na rozdíl od vůdcovského principu v nacistickém Německu (neomezená moc diktátora) si Velká fašistická rada ponechala pravomoc doporučit italskému králi odvolat předsedu vlády z funkce. Protože všechny ostatní vládní instituce byly podřízeny fašistické straně, byla Rada jedinou kontrolou Mussoliniho moci.

Svržení Mussoliniho

Spojenci vstoupili na Sicílii v červenci 1943. Člen Velké rady Dino Grandi navrhl vyslovit nedůvěru Mussolinimu jako vůdci Rady a strany. Hlasovalo se v noci z 24. na 25. července 1943 a návrh byl schválen 19 hlasy pro, 8 proti a jeden se zdržel hlasování. Mezi 19 hlasy o nedůvěře byli hlasy Mussoliniho zetě Galeazza Ciana, který byl bývalým ministrem zahraničních věcí, a vlivného maršála Emilia De Bono.

Následujícího dne se král Victor Emmanuel setkal s Mussolinim a sdělil mu, že jako předseda vlády povede Itálii generál Pietro Badoglio. Mussolini byl okamžitě po setkání zatčen.^[2]

V září 1943 byl Mussolini německým komandem osvobozen z vězení a znovu získal moc v severní Itálii. 8. ledna 1944 nechal ve Veroně zatknout Ciana, De Bona a tři další a obvinil je z velezrady. O tři dny později byli po zinscenovaném procesu ve Veroně popraveni zastřelením.^[3][4]

Literatura

• KVAČEK, Robert. Dva diktátorovy pády: konec Mussoliniho éry. 2. doplněné vydání. Praha: Nakladatelství Epocha, 2024. ISBN 978-80-278-0204-3.