Velká mše c moll (Mozart)

Velká mše c moll (Große Messe in c-Moll), K. 427/417a, je slavnostní mše (missa solemnis), kterou zkomponoval Wolfgang Amadeus Mozart ve Vídni v letech 1782 a 1783. První provedení se uskutečnilo v Salcburku 26. října 1783^[1]. Dílo pro dva sólové soprány, tenor, bas, dva sbory a rozsáhlý orchestr zůstalo nedokončené, chybějí velké části Creda a celé Agnus Dei.

Velká mše c moll
Umístění
Katalogové číslo	427
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a první provedení

Interiér chrámu opatství sv. Petra

Mozart zkomponoval mši c moll v letech 1782-83, poté, co v roce 1781 opustil svoji pozici chrámového skladatele Salcburské katedrály, přestěhoval se do Vídně, a věnoval se především světské hudbě – skládal symfonie, koncerty a opery. Ve svém dopise otci Leopoldovi datovaném 4. ledna 1783 zmiňuje starší slib, že napíše mši, když svou tehdejší snoubenku Constanze přiveze jako svou ženu do Salcburku.

Premiéra mše c moll se uskutečnila 26. října 1783 při návštěvě Mozarta a jeho ženy Constanze v Salcburku, kde se Constanze poprvé setkala s Mozartovým otcem a sestrou (Nannerl). Provedení v chrámu arciopatství sv. Petra v Salcburku v rámci římskokatolické mše sestávalo z Kyrie, Gloria a Sanctus. Constanze při premiéře zpívala sólo „Et incarnatus est“.^[2] Účinkující byly členy Hofmusik – hudebníci ze Salcburského knížecího arcibiskupství knížete-arcibiskupa Jeronýma z Colloreda, tedy Mozartovi bývalí kolegové^[3]. Generální zkouška se konala v blízkém Kapellhaus 23. října 1783^[3].

Zdroje a úpravy

Dílo je neúplné, chybí část Creda po árii „Et incarnatus est“ (orchestrace Creda je také neúplná) a celé Agnus Dei. Sanctus je částečně ztracený a vyžaduje rekonstrukci. Vzhledem k absolutní nezbytnosti úplného textu pro liturgické účely Mozart pravděpodobně spojil pro premiéru skladby ze svých dřívějších mší,^[4], ačkoli Richard Maunder zmínil, že zachovalé části (včetně varhanní části) obsahují pouze dokončené věty skladby. Hudbu z Kyrie a Gloria Mozart znovu použil téměř beze změn v kantátě Davidde penitente, K. 469. Existuje řada spekulací zabývajících se důvody, proč dílo zůstalo nedokončené.

Pro účely moderního provedení jsou dostupné edice a dokončení jejichž autory jsou H. C. Robbins Landon (Eulenburg), Helmut Eder (Bärenreiter), Richard Maunder (Oxford University Press), Philip Wilby (Novello), Robert Levin (Carus-Verlag) a Benjamin-Gunnar Cohrs (Musikproduktion Höflich). Agnus Dei také dopsal Robert Xavier Rodriguez.^[5] Zatímco Robbins Landon, Eder a Maunder se pouze snažili doplnit chybějící orchestraci a sborové části v Krédu a Sanctus, Wilby, Levin a Cohrs zkomponovali tyto části znovu použitím parafrází a rozvinutím zlomků vytvořených Mozartem.

Rukopis dvou stránek mše („Kyrie“)

Větší verze stránka 1 (recto) a stránka 2 (verso)

Struktura

• Kyrie (Andante moderato: Sbor a Soprán)
• Gloria
  • Gloria in excelsis Deo (Allegro vivace: Sbor)
  • Laudamus te (Allegro aperto: Soprán II)
  • Gratias agimus tibi (Adagio: Sbor)
  • Domine Deus (Allegro moderato: Soprány I a II)
  • Qui tollis (Largo: Dva sbory)
  • Quoniam tu solus (Allegro: Soprány I a II, Tenor)
  • Jesu Christe (Adagio: Sbor) – Cum Sancto Spiritu (Sbor)
• Credo
  • Credo v unum Deum (Allegro maestoso: Sbor)
  • Et incarnatus est (Andante: Soprán I)
• Sanctus (Largo: Dva sbory)
  • Benedictus qui venit (Allegro comodo: Kvartet a Dva sbory)

Vliv

Dílo ztělesňuje okázalost a slavnostnost spojenou se salcburskou tradicí té doby, ale také anticipuje symfonické mše Josepha Haydna, které kombinují sólové části se sborovými. Rozpoznatelný je vliv Bacha a Händela, jejichž hudbu Mozart v té době studoval (viz Gottfried van Swieten).^[1]

Papež František v červnu 2015 prohlásil, že část Et incarnatus est „je jedinečná; pozvedá vás k Bohu!“^[6]

Dne 20. srpna 2016 provedl dirigent Ilan Volkov s BBC Scottish Symphony Orchestra, BBC Symphony Chorus a sólisty Louisem Alderer, Carolyn Sampson, Benjamin Hulett a Matthew Rose rokonstruovanou verzi, jejímž autorem je Helmut Eder.^[7]

Nahrávky

• Mozart: Mass in C minor – Edith Wiens (soprán), Delores Ziegler (mezzo-soprán), John Aler (tenor), William Stone (baryton), Atlanta Symphony Orchestra a Sbor, Robert Shaw (dirigent). Label: Telarc, 1988.^[8]
• Mozart: Great Choral Works – Helen Donath (Soprán), Heather Harper (Soprán), Ryland Davies (Tenor), Stafford Dean (Bass), London Symphony Orchestra & Sbor, Sir Colin Davis (dirigent). Label: Philips Classics Records, nahráno v únoru 1971.^[9]
• Mozart: Mass in C minor, K. 427 (417a) "Great" – Barbara Schlick (soprán), Monika Frimmer (soprán), Christoph Prégardien (tenor), Klaus Mertens (bass), Collegium Cartusianum Orchestra, Cologne Chamber Choir, Peter Neumann (dirigent). Label: Virgin Classics, 1988/1990/2008
• Verze Roberta Levina: Diana Damrau, Juliane Banse, Lothar Odinius, Markus Marquardt, Gächinger Kantorei, Bach-Collegium Stuttgart, Helmuth Rilling, Rheingau Musik Festival 2006
• John Eliot Gardiner, English Baroque Soloists, Monteverdi Choir, Sylvia McNair, Diana Montague, Anthony Rolfe Johnson, Cornelius Hauptmann, společnost: Deutsche Grammophon, 1988.
• Leonard Bernstein, Symphonický orchestr bavorského rozhlasu, Arleen Auger, Frederica von Stade, Frank Lopardo, Cornelius Hauptmann, společnost: Deutsche Grammophon 431 791-2, 1991.^[10]
• Raymond Leppard, New Philharmonia Orchestra, Ileana Cotrubaș (soprán), Kiri Te Kanawa (soprán), Werner Krenn (tenor), Hans Sotin (bass), John Alldis Choir (John Alldis, sbory nadřízené). Label: EMI, 1974
• James Levine, Kathleen Battle, Martin Haselböck, Wiener Philharmoniker, Label: Deutsche Grammophon, 1998.
• Verze Richarda Maundera: Christopher Hogwood, Academy of Ancient Music, Westminster College Quiristers, Winchester Cathedral Choir, Arleen Auger (soprán), Lynne Dawson (soprán), John-Mark Ainsley (tenor), David Thomas (bass) Label: L'Oiseau-Lyre/Decca, nahráno 1990, vydáno 1993.^[11]
• Ferenc Fricsay, Berlin Radio Symphony Orchestra, Chor der St. Hedwigs-Kathedrale Berlin, Maria Stader, Hertha Töpper, Ernst Haefliger, Ivan Sardi. Label: Deutsche Grammophon, 1960.