Velkovévoda

Velkovévoda je panovnická hodnost (a zřídka šlechtický titul), historiky používaný ve slovanských, baltských a germánských zemích, zpravidla označující samostatného panovníka, který je z hlediska formální hierarchie nižší než král, ale vyšší než vévoda. Území ovládané velkovévodou se nazývá velkovévodství. Velkovévoda je o trochu nižší než hodnost arcivévoda.

Heraldické znázornění velkovévodské koruny s pěti viditelnými oblouky a vyplňující čapkou jen do půli koruny

Velkovévoda Jindřich I. Lucemburský, v současnosti jediný panující velkovévoda

Velkovévodům (a velkovévodkyním) přísluší oslovení královská Výsost (Königliche Hoheit). Ostatním členům velkovévodského rodu pak velkovévodská Výsost (Großherzogliche Hoheit), výjimečně pak jen Výsost (Hoheit).

Titul v některých jazycích:

• latinsky dux magnus
• německy Großherzog (Grossherzog)
• anglicky Grand Duke
• rusky Великий князь či Великий герцог
• francouzsky grand-duc
• italsky granduca
• lucembursky Groussherzog / Grand-Duc

Dějiny titulu

Termín magnus dux se objevil již za raného středověku pro vrchní panovníky středo- a východoevropských států v období údělů (zejm. Ruska). V takových případech se však v češtině (na rozdíl od některých západoevropských jazyků) tradičně užívá označení veliký kníže. Obdobně se pro panovníky litevské a sedmihradské, stejně jako pro příslušníky ruského imperátorského rodu, užívá v češtině titulu velkokníže, zatímco v západoevropských jazycích je překládán jako velkovévoda. Tito příslušníci ruského carského rodu ale nebyli panujícími, nýbrž šlechtickými velkovévody (velkoknížaty) a používali oslovení císařská Výsost.

Titul velkovévody ve své moderní podobě se začal užívat ve středověku v západoevropských zemích původně jako neoficiální označení mocných vévodů. Filip Dobrý Burgundský začal bez jakéhokoli právního základu v roce 1435 užívat ve své titulatuře i označení velkovévoda Západu.

Zřejmě prvním oficiálním velkovévodou se stal Kosma I. Medicejský, kterému byl roku 1569 udělen titul velkovévody toskánského papežem Piem V. Svého zenitu dosáhl titul velkovévody v napoleonské a postnapoleonské Evropě, kdy se objevila Velkovévodství bádenské, Bergské, Frankfurtské, Hesensko-rýnské, Lucemburské, Meklenbursko-zvěřínské a Meklenbursko-střelické, Oldenburské, Sasko-výmarsko-eisenašské a Würzburské.

Tyto státy však postupně zanikaly a v současnosti existuje v Evropě pouze Velkovévodství lucemburské.

Související články

• Panovník
• Vévoda
• Arcivévoda
• Velkokníže

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu velkovévoda na Wikimedia Commons