Vladimír Boublík

Vladimír Boublík (16. listopadu 1928 Mokrosuky – 25. září 1974 Klatovy) byl český katolický teolog, vězeň a emigrant, profesor Papežské lateránské univerzity a děkan její teologické fakulty.

Mons. Prof. ThDr. Vladimír Boublík
Narození	16. listopadu 1928 nebo 16. září 1928 Mokrosuky
Úmrtí	25. září 1974 nebo 24. září 1974 Klatovy
Místo pohřbení	Plzeňský kraj
Alma mater	Papežská lateránská univerzita
Povolání	vysokoškolský učitel, spisovatel a teolog
Zaměstnavatel	Papežská lateránská univerzita
Nábož. vyznání	katolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Stručný životopis

V roce 1939 nastoupil do Jirsíkova gymnázia v Českých Budějovicích. Po maturitě 1947 strávil jeden akademický rok v teologickém semináři a měl pokračovat ve studiích v Římě. Místo cestovního pasu se však po únorovém převratu dočkal obvinění ze špionáže a účasti v protistátní skupině. Dvouleté vězení strávil na Borech a v Horní Bříze, po propuštění pracoval jako dělník v plzeňské Škodovce. Zkušenost s dělnickým prostředím později zúročil i jako teolog.

Povolávací rozkaz dostal v r. 1951 a nastoupil k PTP na Libavu a do Šternberka. Po vyzrazení jeho snahy o útěk za hranice nastoupil do vojenského vězení v Olomouci, odkud se mu však podařilo uprchnout a přes Východní Německo konečně v březnu roku 1952 přešel do západního sektoru Berlína.

Odtud pokračoval do Říma a stal se alumnem Nepomucena. Na kněze byl vysvěcen v lateránské bazilice kard. Micarou 17. prosince 1955, roku 1959 získal doktorát z teologie, vyučoval fundamentální teologii na Lateránské univerzitě a stal se děkanem její teologické fakulty. Věnoval se křesťanské antropologii. Kriticky se stavěl k Pierru Teilhard de Chardinovi. Významný je jeho přístup k mimokřesťanským náboženstvím, kterým se věnoval ne jako religionista ale jako teolog promýšlel jejich roli v dějinách spásy. Boublíkovým trvalým tématem byly však úvahy o lásce, především Boha k člověku, kdy jejím dokonalým uskutečněním je být pro druhé, ne pro sebe samého. Protiklad toho pak vidí v tzv. egocentrické osamělosti a solipsismu, které vytvářejí nesnesitelné prostředí už v pozemském životě.

Od r. 1964 spolupracoval s československou rozvědkou (I. správou FMV), byť nikdy nepodepsal vázací protokol, a tak se de iure nestal spolupracovníkem. Předával informace zejména o československé kněžské emigraci a o postojích Vatikánu k situaci v Československu a k jednáním s československou vládou. Za to mohl navštěvovat ČSSR a jeho příbuzní za ním mohli jezdit do Říma.^[1]

Po onemocnění rakovinou v roce 1973 a marné léčbě na klinice v Římě zemřel v září 1974 v Klatovech (do Československa tehdy přijel na návštěvu své nemocné matky) a je pochován na hřbitově ve Zbynicích.

Bibliografie

• La religione di Cristo, Pontificia Universitas Lateranensis 1967)
• L’Incontro con Cristo, Pontificia Universitas Lateranensis 1968)
• Setkání s Ježíšem (Křesťanská akademie, Řím, 1970; 2. vydání KNA, 2022)
• Člověk očekává Krista (Karmelitánské nakladatelství 1996)
• Boží lid
• Setkání s Ježíšem
• Teologická antropologie
• Teologie dějin spásy
• Teologie mimokřesťanských náboženství, česky vydalo Karmelitánské nakladatelství ve spolupráci s Křesťanskou akademií v Římě, 2000
• Duchovní deník
• Alla ricerca di Gesù di Nazaret, nedokončeno, vydáno Lateránskou univerzitou 2016^[2]