Vladimír Kadlec (ministr)

Vladimír Kadlec (4. října 1912 Žižkov^[1] – 3. dubna 1998 Praha) byl český a československý ekonom, vysokoškolský pedagog a politik KSČ, v době pražského jara ministr školství Československé socialistické republiky, za normalizace signatář Charty 77.

Prof. JUDr. Vladimír Kadlec, DrSc.
Vladimír Kadlec
Ministr školství ČSSR
Ve funkci: duben 1968 – prosinec 1968
Předchůdce	Jiří Hájek
Nástupce	rezort zrušen
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	4. října 1912 Žižkov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	3. dubna 1998 (ve věku 85 let) Praha Česko Česko
Choť	Věra Kadlecová
Alma mater	Univerzita Karlova
Profese	pedagog, ekonom, politik, publicista, učitel a vysokoškolský učitel
Commons	Vladimír Kadlec (ministr)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se na Žižkově. Pocházel z rodiny železničáře. S rodiči se v mládí přestěhoval do Zdic. Zde vychodil základní školu a v Berouně absolvoval státní reálné gymnázium. V letech 1931-1935 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po válce pracoval v Národní bance Československé, v Ústřední správě bank a v Kanceláři prezidenta republiky. V období let 1952-1962 působil jako pedagog na Českém vysokém učení technickém v Praze. V roce 1962 se stal pedagogem na Vysoké škole ekonomické v Praze a od roku 1966 rektorem této školy. Angažoval se i ve stranických funkcích. XIII. sjezd KSČ a znovu Vysočanský sjezd KSČ v srpnu 1968 ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Od roku 1963 byl členem ekonomické komise ÚV KSČ a členem Státní komise pro řízení a organizaci. Publikoval ekonomické odborné studie. Zabýval se využitím výpočetní techniky.^[2][3][4]

V dubnu 1968 získal vládní post v československé první vládě Oldřicha Černíka jako ministra školství. Portfolio si udržel do prosince 1968.^[2][5]

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ho Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“.^[6] Po nástupu normalizace byl vytlačen z politického života. Na funkci člena ÚV KSČ rezignoval v září 1969. Rezignace byla schválena v lednu 1970.^[3]

V následném období se angažoval v opozici. Patřil mezi první signatáře Charty 77.^[4] V roce 1987 mu byla udělena Cena Františka Kriegla za samizdatový ekonomický sborník, který vydával od roku 1977.^[7]

Manželkou byla oftamoložka prof. MUDr. Věra Kadlecová, DrSc.^[8]