Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko

Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko (rusky Владимир Иванович Немирович-Данченко, 23. prosince 1858 – 25. dubna 1943)^[1] byl ruský a sovětský režisér, divadelní ředitel, dramatik a spisovatel. Spolu s Konstantinem Stanislavským založil Moskevské umělecké akademické divadlo (MChAT). Jeho práce je spjata nejen s MChAT, ale i s rozvojem celého ruského profesionálního divadla konce 19. století a první poloviny 20. století. Jeho starším bratrem byl spisovatel Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko.^[2][1]

Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko
Vladimir Ivanoviř Němirovič-Dančenko roku 1937
Narození	11.jul. / 23. prosince 1858greg. Ozurgeti
Úmrtí	25. dubna 1943 (ve věku 84 let) nebo 24. dubna 1943 (ve věku 84 let) Moskva
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Povolání	dramaturg, režisér, divadelní kritik, scenárista, operní režisér, divadelní pedagog, herec, dramatik, filmař a spisovatel
Alma mater	Lomonosovova univerzita
Žánr	divadlo
Ocenění	Stalinova cena národní umělec RSFSR Řád červené orlice Řád rudého praporu práce Leninův řád … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Jekatěrina Nikolajevna Němirovičová-Dančenková
Rodiče	Ivan Vasiljevič Němirovič-Dančenko
Příbuzní	Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko a Varvara Ivanovna Němirovičová-Dančenková (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko se narodil v Ozurgeti v Gruzii v roce 1858. Jeho otec byl ukrajinský šlechtic, který sloužil jako podplukovník na Kavkaze, matka byla Arménka.^[3] Jako mladík hrával v ochotnických kroužcích v Tbilisi. Divadlu se ale naplno oddal až po dokončení studia matematiky a fyziky na moskevské univerzitě. Oblíbil si hry Ostrovského a navštěvoval Malé divadlo. Později začal psát divadelní kritiky a od roku 1881 divadelní hry na aktuální společenské problémy, které byly v Malém divadle i hrány. Začal se zajímat o režii a teorii divadla, uvažoval o reformě divadelního umění, ale chyběl mu někdo, s kýmž by mohl svoje názory a představy prodiskutovat a uskutečnit.

Přelomovým rokem v jeho životě se stal rok 1897, kdy se setkal se Stanislavským. Jejich společný rozhovor v moskevské restauraci Slovanský bazar trval celých osmnáct hodin, jejich přátelství a plodná divadelní spolupráce přetrvaly čtyřicet let. O rok později spolu založili Moskevské umělecké všeobecně přístupné divadlo, které od roku 1920 neslo název Moskevské umělecké akademické divadlo.

Vladimir Ivanoviř Němirovič-Dančenko kolem roku 1886

Vladimir Ivanoviř Němirovič-Dančenko kolem roku 1900

Stanislavskij byl spíše herec a režisér, zatímco Němirovič-Dančenko působil spíše jako dramaturg a duchovní vůdce divadla. Spolupracoval s Antonem Pavlovičem Čechovem a Maximem Gorkým, herci Olgou Knipperovou, Ivanem Michajlovičem Moskvinem. Často režíroval hry společně se Stanislavským, ale vytvořil i samostatné inscenace, které vyplynuly ze spolupráce s autory her. Ve světové premiéře uvedl roku 1902 Gorkého drama Na dně a Čechovova Ivanova. Známé jsou i jeho dramatizace velkých děl ruské literatury, například Anny Kareniny.

Režíroval hry ruských klasiků (Ostrovského, Puškina, Tolstého, Turgeněva) i nových sovětských autorů. Jako dramaturg uvedl na jeviště Ibsenovy a Hauptmannovy hry. Byl také prozaikem, autorem několika románů, novel a povídek. Napsal rovněž své pamětii

V roce 1919 založil Hudební studio, v němž inscenoval Verdiho a Šostakovičovy opery s cílem použít hereckou metodu MChATu v inscenacích hudebně dramatických děl. Od roku 1926 studio funguje jako samostatné divadlo pod jménem svého zakladatele.

Po Stanislavského smrti v roce 1938 vedl Němirovič-Dančenko MChAT sám, a to až do své smrti na jaře 1943. Jeho potomci v tomto divadle působí dodnes.

Literární dílo

Divadelní hry

• Шиповник (1881),
• Наши американцы (1882,
• Тёмный бор (1884),
• Соколы и вороны (1885),
• Cчастливец (1887, Šťastný člověk),
• Последняя воля (1888, Poslední vůle),
• Новое дело (1890),
• Золото (1895, Zlato),
• Цена жизни (1896, Cena života).

Próza

• На литературных хлебах (1891), román,
• С дипломом (1892), novela
• Мгла (1894, Mlha),
• Старый дом (1895, Starý dům),
• Губернаторская ревизия (1895, Gubernátorská revize), román,
• Драма за сценой (1896, Drama za scénou), novela,
• Сны (1898),
• В степи (1900, Ve stepi), román.
• В мечтах (1901),
• Из прошлого (1938, Z minula), paměti.

Česká vydání jeho děl

• Šťastný člověk, František Šimáček, Praha 1895, přeložil Vojta Slukov, .
• Zakyntské noci, vyšlo v antologii fantastických povídek Z tajemného světa, Edvard Grégr, Praha 1899, přeložil Albín Straka.
• Starý dům, Jan Otto, Praha 1899, přeložil Jan Alois Unzeitig.
• Cena života, František Šimáček, Praha 1900,
• Svoje čest, Josef R. Vilímek, Praha 1914, přeložil Vítězslav Unzeitig, novela
• Temno domova, František Zpěvák, Praha 1926, přeložil František Zpěvák,
• Z minula, Umění lidu, Praha 1950, přeložil Ivan Hollman.