Voják a tanečnice

Voják a tanečnice (1927) je první operou Bohuslava Martinů napsanou na libreto J. L. Budína (pseudonym Jana Löwenbacha) podle Plautovy komedie Lišák Pseudolus. Skladatel ji psal, okouzlený Paříží, dadaismem a revuí, v letech 1926 až 1927.^[1]

Voják a tanečnice
Žánr	komická opera
Skladatel	Bohuslav Martinů
Libretista	J. L. Budín (Jan Löwenbach)
Počet dějství	3
Originální jazyk	čeština
Literární předloha	Titus Maccius Plautus: Pseudolus
Datum vzniku	1926-1927
Premiéra	5. května 1928, Brno, Národní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohuslav Martinů po dopsání Vojáka a tanečnice (s matkou v Poličce, 1927)

Charakteristika díla

Voják a tanečnice je svou formou velmi netradiční dílo, jež v sobě kombinuje revui, muzikál, operu, místy paroduje operetu, vystupuje i černošský jazzband. Hudba se liší od jiných oper Martinů (např. Julietta, Hry o Marii nebo Řecké pašije) a je přístupná i nejširšímu okruhu publika.^[2] Na několika místech se objeví i baletní pantomima po způsobu Pařížské šestky.

Inscenační historie

Světová premiéra se konala v Brně, již rok po vzniku opery, 5. května 1928.^[3] Další provedení však probělo až po čtyřiceti letech v Olomouci (1966). Od devadesátých let minulého století operu inscenovaly nejprve Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě (1990), poté Státní opera Praha (2000) a naposledy v roce 2014 Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni v režii Tomáše Pilaře a pod vedením dirigenta Petra Kofroně.^[4] V roce 2015 byla tato inscenace provedena v Praze v Národním divadle v rámci festivalu Opera 2015.^[5]

Osoby a první obsazení

osoba	hlasový obor	premiéra (5. 5. 1928)[6]
Šimon, athénský občan	baryton	Arnold Flögl
Paní Malina, jeho choť	alt	Marie Hloušková
Kalidorus, jejich syn	tenor	Antonín Pelz
Pseudolus, jejich sluha	baryton	Zdeněk Otava
Bambula, radní a majitel tančírny	bas	Jaroslav Čihák
Fenicie, tanečnice u Bambuly	soprán	Alexandra Čvanová
Aloisie, Pseudolova milenka	alt	Marta Dobruská
Harpax, vojenský sluha ze Sparty	tenor	Karel Kosina
Kuchař	tenor	Václav Šindler
Domovnice	soprán	Jelena Ježićová
1. lucerna	tenor	Bedřich Zavadil
2. lucerna	tenor	Karel Kosina
3. lucerna	tenor	Václav Šindler
Socha	bas	Vladimír Jedenáctík
Měsíc	tenor	Valentin Šindler
Černoška	soprán	Jožka Mattesová
Opilec	baryton	Ferdinand Pour
1. aedil	tenor	Jan Špůrek
2. aedil	bas	Adolf Brunner
Cato	mluvená role	Václav Fiala
Plautus	mluvená role	Ladislav Nechyba
Molière	mluvená role	Bohumil Nováček
Pán s parukou	mluvená role	Václav Fiala
Režisér	mluvená role	Vilém Skoch
Nápověda	mluvená role	Emil Randa
Kritik	mluvená role	Adolf Brunner
Strážník	mluvená role	Josef Tupý
Pět dukátů (soprány); athénští občané, lidé v Bambulově tančírně, tanečnice
Dirigent:		František Neumann
Režie:		Ota Zítek
Scéna a kostýmy:		Bohumil Babánek

Obsah opery

1.díl

Je noc. Na nebi svítí měsíc, na zemi lucerny. Kalidorus a jeho sluha Pseudolus čtou dopis od tanečnice Fenicie, Kalidovy milé. Píše v něm, že ji majitel tančírny Bambula prodal za dvacet dukátů jakémusi vojákovi. Vzal si zálohu a obdržel jeho pečeť. Tomu, kdo se prokáže stejnou pečetí a zaplatí dlužných pět dukátů, Bambula svou tanečnici vydá.

Pseudolos vezme Kalidora do Bambulovy tančírny, kde vrcholí přípravy na hostinu k majitelovým narozeninám. Kalidos žádá Bambulu, aby týden počkal, než sežene peníze, kterými by vyplatil Felicii, ale ten odmítá.

Šimon a jeho žena Malina hovoří o prodeji tanečnice Felicie jejich synovi Kalidorovi. Matka souhlasí, otec je proti výkupnému a chce rozhlásit po městě, aby jeho synovi nikdo žádné peníze nepůjčoval. Pseudolus se pokouší přesvědčit Šimona, aby vydal chybějící peníze. Do hry vstupují svými komentáři a požadavky nápověda, režisér a kritik, což vyvolá všeobecný chaos.

Do Bambulovy tančírny přichází vojenský sluha Harpax. Pseudolus se začne vydávat za Bambulova sekretáře a chce po Harpaxovi peníze. Ten odevzdává Pseudolovi list s pečetí pro Bambulu, nikoliv však peníze. Ty si Pseudolus půjčí od paní Mary, která mu pro chystané intriky sežene i vojenskou šavli a uniformu. Pseudolus pak nechává vše dopravit ke své milé Aloisii. Felicie sní o lepších časech a zpívá árii: „Když jsem tančila v Arkadii, ovečky pásl můj hoch“. Černoška zpívá song o svém chlapci v Liberii a přitom tančí.

2.díl

Pseudolova milá Aloisie se převléká za vojáka Harpaxe. Přichází Bambula. Aloisie už ve vojenském převleku dává Bambulovi dopis s pečetí. Ten slibuje, že vydá Felicii, jakmile dostane od vojáka peníze.

Kuchař vychvaluje Bambulovi své kuchařské umění a především užívání koření, které je jeho specialitou.

Přichází společnost a slaví Bambulovy narozeniny. Mezi hosty je přítomen i antický dramatik. Dav v čele s domovnicí protestuje proti otroctví žen. Feniciiny tančící přítelkyně se k protestujícím připojují.

Mezitím skutečný Harpax chce doručit peníze Bambulovi, který tuší, že je o lest a obviňuje vojáka a Pseudola z intrik. Bambula si uvědomuje, že byl napálen, oloupen a okraden. Do hry vstupuje Molière s obviněním, že Bambula používá jeho slavnou Harpagenovu scénu z Lakomce.

Kalidorus představuje rodičům svou přítelkyni Fenicii. Šimon ji hodnotí jako roztomilou a uvědomuje si, že kdysi „také měl roupy“. Ve finále si všichni s chutí zazpívají: „Pojďte s námi na skleničku!“

Instrumentace

Dvě flétny, dva hoboje, dva klarinety, dva fagoty; dva lesní rohy, tři trubky, tři pozouny; tympány; klavír; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).^[7]

Nahrávka

• 2000: Roman Janál (Šimon), Jiřina Přívratská (Paní Malina), Robert Šicho (Kalidorus), Oldřich Kříž (Pseudolus), Pavel Klečka (Bambula), Anna Janotová (Fenicie), Jana Sýkorová (Aloisie), Jan Ondráček (Harpax), Tomáš Černý (kuchař); Orchestr a sbor Státní opery Praha, Vojtěch Spurný (dirigent) SO 0011-2611 neveřejná live nahrávka