Vojtěch Benda (generál)
český generál From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Vojtěch šlechtic Benda (německy Adalbert Edler von Benda) (22. června 1852 Praha – 24. května 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský generál českého původu. Do c. k. armády vstoupil v roce 1874 a sloužil u různých posádek v celé monarchii, uplatnil se především jako důstojník dělostřelectva. V letech 1907–1912 byl velitelem pevnosti v Krakově a poté do konce první světové války zastával funkci generálního inspektora pevnostního dělostřelectva (1912–1918). V armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1911) a v roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu. Po rozpuštění rakousko-uherské armády mu jako českému rodákovi byla přiznána hodnost generála ve výslužbě v československé armádě (1919).
Remove ads
Životopis
Pocházel z Prahy, první vojenskou průpravu získal v kadetní škole Brucku a na jezdecké škole v Hranicích, v letech 1870–1874 studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a v roce 1874 vstoupil do armády v hodnosti poručíka u dělostřelectva. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1877–1879), v roce 1879 byl povýšen na nadporučíka a byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu. V roce 1883 byl jmenován kapitánem a jako štábní důstojník sloužil mimo jiné v Josefově, dále vystřídal posádky v Klagenfurtu, Sibiu, Krakově a Přemyšlu. V hodnosti majora (1891) byl pak šéfem štábu pěší divize v Temešváru. Zde zůstal i jako podplukovník (1893) a v hodnosti plukovníka (1896) se stal velitelem dělostřelectva u pluku č. 28 v Přemyšlu, později velel dělostřeleckému pluku č. 2 ve Vídni.[1]
V roce 1902 byl povýšen na generálmajora a převzal velení dělostřelecké brigády u 6. armádního sboru v Košicích.[2] V roce 1907 získal hodnost polního podmaršála a následujících pět let byl velitelem pevnosti v Krakově (1907–1912).[3][4] Od roku 1912 byl generálním inspektorem pevnostního dělostřelecta, respektive zástupcem dělostřeleckého generálního inspektora arcivévody Leopolda Salvatora.[5][6] Mezitím v roce 1911 získal čestnou hodnost polního zbrojmistra, která mu byla za první světové války potvrzena pro aktivní službu.[7] Na frontu povolán nebyl, ale od roku 1914 velel námořní dopravě na Dunaji v prostoru Rakouska a Uher, souběžně nadále zůstával ve funkci generálního inspektora pevnostního dělostřelectva, kterou vykonával až do roku 1918.[8] K datu 1. ledna 1919 byl penzionován[9] a dožil v soukromí ve Vídni. V roce 1919 mu byla přiznána hodnost generála III. třídy ve výslužbě v československé armádě s nárokem na penzi.[10][11] Zemřel po krátké nemoci ve Vídni 24. května 1923 ve věku sedmdesáti let.[12]
Remove ads
Tituly a ocenění
Během vojenské služby obdržal řadu ocenění. Byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy (1899) a rytířem Leopoldova řádu (1908), dále byl držitelem Vojenského záslužného kříže, Jubilejní pamětní medaile a Vojenského jubilejního kříže. V roce 1914 byl dekorován velkokřížem Řádu Františka Josefa, za první světové války získal Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž a nakonec v roce 1915 obdržel Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací. V zahraničí byl nositelem perského Řádu slunce a lva II. třídy (1900).[13] V roce 1916 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence[14][15] a v roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu (Edler von Benda).[16][17]
V oboru dělostřelectva se uplatnil také jako spisovatel a byl autorem odborné práce Werk der Artillerie (Vídeň, 1919).
V roce 1885 se ve Vídni oženil s Rosinou, rozenou Krapkovou. Jejich syn Vojtěch Robert (1886–1950) vystudoval filozofii a byl spisovatelem.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads