Vsevolod Čaplin

Vsevolod Anatoljevič Čaplin (uváděn i anglickým přepisem Vsevolod Chaplin, rusky Всеволод Анатольевич Чаплин; 31. března 1968 Moskva – 26. ledna 2020)^[1] byl ruský pravoslavný duchovní a ideolog konzervativního směru křesťanství.

Vsevolod Anatoljevič Čaplin
Narození	31. března 1968 Moskva
Úmrtí	26. ledna 2020 (ve věku 51 let) Moskva
Příčina úmrtí	arteriosclerotic heart disease
Místo pohřbení	Trojekurovský hřbitov v Moskvě
Alma mater	Moskevský duchovní seminář (do 1990) Moskevská duchovní akademie (do 1994)
Povolání	duchovní a spisovatel
Ocenění	Řád svatého pravověrného knížete Daniila Moskevského 3. třídy (1996) Řád moskevského a kolomenského metropolity svatého Innokentije (2005) Řád přátelství (2009) Řád svatého pravověrného knížete Daniila Moskevského 2. třídy (2010) čestné uznání prezidenta Ruské federace (2011) … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	pravoslaví
Rodiče	Anatolij Fjodorovič Čaplin
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Ordinován na kněze byl roku 1992 a roku 1999 mu byl udělen titul arcikněze^[2]. Byl předsedou Synodního odboru pro záležitosti vztahů církve a společnosti Moskevského patriarchátu a členem ruské Společenské komory (Общественная палата), poradního sboru 126 osobností, který monitoruje vládu a zákonodárný proces Ruské federace. Několikrát byl nazván pravou rukou patriarchy Kirilla.^[3]

Často se vyjadřoval kriticky na adresu ruské vlády a patriarchy Kirilla. V prosinci 2015 byl nejvyšší institucí Ruské pravoslavné církve, Svatým synodem, zbaven své funkce.^[4]

Zemřel 26. ledna 2020 na ischemickou chorobu srdeční ve věku 51 let.

Názory

Za dobu své působnosti proslul mnoha ultrakonzervativními názory na politiku, etiku i samotnou církev. Například:

• Slovem "církev" myslel pouze ty křesťanské. Oponoval pojmu "náboženství".^[5]
• Striktně odmítal eutanazii^[6]
• Odmítal anonymitu na internetu.^[7] Stejně jako Moskevský patriarcha Kirill varoval před ztrátou svobody skrze technologie, zvláště mobilní telefony.^[8]
• Neuznával víru jako soukromou záležitost. ^[9]
• Kritizoval snahy o ekumenismus, v opozici vůči společným modlitbám s jinými církvemi.^[10]
• Dnešní módu považoval jako důvod mnoha znásilnění žen, jelikož vzbuzuje choutky u mužů. Dokonce navrhl "národní normu v oblékání", aby se tito excesy eliminovaly.^[11]
• Výzdobu, jako například Ikonostasy v pravoslavných kostelích, chtěl rozšířit. Argumentoval rolí církve v zemi a také možností "mluvit za všechny lidi, bohaté i chudé".^[12]
• Chtěl prověřit a poté potrestat některé zločiny bolševismu.^[13][14]
• Jednoznačně se stavěl proti homosexualitě a pedofilii.^[15]
• V době ruské intervence v Sýrii, kterou označil za „svatou válku“ proti extremismu, (2015) žehnal bombám padajícím na pozice „extremistů“ v Sýrii.^[2][16] Za to byl kritizován mluvčím samozvaného Islámského státu.^[17]

Publikační činnost (výběr)

Je autorem novely Mašo a medvědi.^[18]