Vyhnání Gerty Schnirch

Vyhnání Gerty Schnirch je rozsáhlý historický román spisovatelky Kateřiny Tučkové. Poprvé vyšel roku 2009 a autorka za něj rok poté získala cenu Magnesia Litera. Román je zasazen do Brna a zaznamenává tragický osud ženy od druhé světové války až do reality transformované společnosti devadesátých let. Je zde patrný důraz na minulost s využitím historických poznatků a snahou o faktografickou věrnost.^[1] Autorka se inspirovala skutečnou událostí, tzv. brněnským pochodem smrti.

Vyhnání Gerty Schnirch
Autor	Kateřina Tučková
Země	Česko
Jazyk	čeština
Žánr	historický román
Ocenění	Magnesia Litera (2010)
Vydavatel	Host
Datum vydání	2009
Počet stran	413
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děj

Gerta je dcera brněnského Němce Friedricha a Češky Barbory. Rodina je pomyslně rozdělena na českou (matka a Gerta) a německou (otec a bratr). Gerta se cítí být Češkou, nikoliv Němkou. Svět se jí začne hroutit ve chvíli, kdy její matka během války umírá a její bratr Friedrich musí narukovat. Gerta zůstává sama se svým otcem, který má vůči Čechům čím dál větší odpor a znásilňuje ji. Gerta s ním nechtěně otěhotní a svou dceru pojmenuje po matce Barbora.

S koncem války přichází velká nenávist vůči Němcům. V noci z 30. na 31. 5. 1945 je Gerta jen s několikaměsíční dcerou a osobními věcmi odsunuta společně s dalšími brněnskými Němci směrem k Rakousku, do Pohořelic. Cestou, následkem týrání, znásilňování žen, únavou nebo jen pro zábavu mladých hlídačů, umírají spousty lidí.

Zásluhou sedláka Šenka se Gerta s několika dalšími ženami dostává z Pohořelic do Perné do domu staré hospodářky Zipfelové. Zde stráví mnoho let. Přichází však kolektivizace a politické procesy. Šenk skončí v uranových dolech, protože odmítá dát svůj statek do družstva. Zipfelka skončí v totální chudobě. Vše staré mizí a nastává nové. Gerta se díky bývalému přítelovi Karlovi dostává zpět do Brna, kde ji čekají dva šťastné roky života. Ani Karlovi se ale nevyhnou čistky v padesátých letech a Barboru stále dohání německá minulost.

Barbora si s matkou nerozumí. Založí si vlastní rodinu a odstěhuje se z Brna. Gerta žije sama a lidé na ní koukají skrze prsty. Po srpnové okupaci se ale zase cítí být Němkou, snaží se dceru seznámit s minulostí, ale pohádají se. Poslední nadějí se pro ni stává vnučka Blanička, která touží po spravedlnosti a omluvě všem vyhnaným Němcům. Gerta se jí ale nedočká. V nemocnici, otrávená životem, zahořklá proti všem, neschopna odpustit svému otci a bratrovi a toužící po omluvě, jak s ní celý život zacházeli, umírá.

Interpretace

Román líčí život hlavní protagonistky Gerty od jejího mládí až do smrti. Kniha začíná prologem, v němž jsou dva krátké záběry z osudových událostí života Gerty. Následně je rozdělena do pěti částí. První část nazvaná Válkou s cejchem Schnirchů popisuje životní realitu protektorátního Brna. Druhá část pojmenovaná příslovím Když se kácí les, lítají třísky zaznamenává samotný akt vyhnání, respektive divokého odsunu brněnských Němců, a bezprostředně poválečnou dobu, jež Gerta prožije ve vesnici Perná. V části Město Deutschfrei jsou zachycena léta tuhého stalinismu začátkem padesátých let v Brně. Čtvrtá část Minulost přítomná sleduje další osudy Gerty za normalizace a krátce i po jejím pádu. Dovětek Gertina příběhu tvoří poslední část Sólo pro Barboru, v níž se Barbora ohlíží za životem své matky a bilancuje jejich vzájemný vztah.^[2]

Román klade bolestné otázky viny, odplaty a odpuštění mezi Čechy a Němci. Mimo to se stáváme svědky narušeného vztahu matky a dcery, který poznamenalo nejen omezené prostředí, v němž se jako české Němky na okraji společnosti pohybovaly, ale také vzájemné nepochopení dvou generací a nemožnost zprostředkovat osobní zkušenost. ^[3]

Titulem a zároveň ústředním tématem románu je vyhnání, a to jak doslovně, tak jako nositel negativních konotací. Nejedná se totiž jen o vyhnání jakožto násilné vystrnadění Němců z Brna. Jde i o vyhnání ven, mimo lidské společenství, ze skutečného života do tristního přežívání všemu a všem navzdory.^[4]

Neméně důležité je zde rovněž téma kolektivní viny, viny individuální a česko-německých vztahů. Příběh se nese v duchu kolektivního odsouzení německého obyvatelstva za činy nacistů. Nadto ale autorka klade protagonistku Gertu, její individuální životní příběh a téma individuální viny.^[5] Celý příběh se pak dotýká citlivého problému česko-německých vztahů po druhé světové válce. Autorka tak navazuje na linii české literatury usilující od šedesátých let o dějinnou revizi česko-německých vztahů, již reprezentuje kupříkladu próza Adelheid Vladimíra Körnera nebo posmrtně vydaná novela Jaroslava Durycha Boží duha.^[6]

Okolnosti vzniku díla

Kateřina Tučková měla standardní gymnaziální znalosti o odsunu německých obyvatel. Odsuny proběhly podle dohod, byly organizovány Červeným křížem, ovšem někde to neproběhlo tak, jak by to proběhnout mělo. Až později zjistila, že je odváděli z ulice, ve které bydleli nebo že u Pohořelic existuje hromadný hrob. Toto zjištění ji fascinovalo a inspirovalo k napsání rozsáhlého románu Vyhnání Gerty Schnirch.^[7]

Přijetí díla

Román Vyhnání Gerty Schnirch byl nominován na Cenu Jiřího Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého. Nakonec však získal v roce 2010 čtenářskou cenu Magnesia Litera.^[8] V polistopadovém období získala tabuizovaná látka o odsunu Němců značnou popularitu a stala se víceméně ústředním tématem současné prózy.^[6]

Přesto ohlasy a kritiky na román Vyhnání Gerty Schnirch byly rozporuplné. Pochval v kritikách je mnohem méně než negativních připomínek. Za silnou stránku románu je považováno jednohlasně téma knihy zprostředkované silným osobním příběhem hrdinky se sugestivním nábojem, který v sobě nese mravní poselství. Kromě toho recenzenti obdivují autorčinu historiografickou přípravu, její vypravěčský styl, práci s emocemi, mimořádný styl a smysl pro psychologii.^[9] Pavel Janoušek pro časopis Host napsal, že: „Autorka prokazuje mimořádný smysl pro psychologii, schopnost udržet napětí mezi tendencí k typologizaci a jedinečnosti, ale i schopnost účinně využít konfrontace protikladných individuálních postojů. (…) Svou výpovědí nepateticky naznačuje, že některé věci nikdy nebudou normální, ať už je páchá, kdo chce a ve jménu čehokoli. (…) Jde o zlomovou práci, která suverénním způsobem naplňuje jednu z možných a důležitých funkcí literatury. Je prostředkem sebereflexe dané komunity, v tomto případě českého národa.“^[8] Na druhou stranu je autorce vytýkána její práce s postavami, což patří k nejčastějším výtkám. Kritici vidí problém v tom, že mnoho postav se příběhem pouze mihne a hned zase zmizí. Jan Hübsch prohlásil, že: „Kateřina Tučková rozvine spoustu dalších lidských příběhů, které ale následně nijak nevysvětlí“.^[10] Dále je autorce vytýkán rozsah příběhu, užití nevěrohodných dialogů, plochá místa, která jsou zaplněna zbytečnými detaily, a přílišnou doslovnost, která nenechává čtenáři prostor pro vlastní úsudek.^[11] Předmětem kritiky je i údajná jazyková neobratnost, která se v díle projevuje především v tvorbě dialogů a popisných pasážích. Nejvíce poznámek k těmto problematickým jevům měl Vojtěch Staněk. O Tučkové napsal, že není zrovna jazykový virtuos, což je znát nejvíce v dialozích, které v některých pasážích při představě, že by měly být autentické, nabývají až groteskního rázu.^[12]

Adaptace

Vyhnání Gerty Schnirch bylo přeloženo do sedmi jazyků (angličtina, němčina, italština, řečtina, slovenština, polština a maďarština). V České republice dílo uvádí jako divadelní adaptaci HaDivadlo v Brně a soubor 3D Company^[13] v Žižkovském divadle Járy Cimrmana v Praze. Kromě toho je dostupná audiokniha, kterou vydalo Nakladatelství OneHot Book v roce 2013. V roce 2025 bylo zahájeno natáčení dvoudílného televizního filmu Gerta Schnirch, film natáčí režisér Tomáš Mašín.^[14]