Wacław Sieroszewski

Wacław Kajetan Sieroszewski (24. srpen 1858, Wólka Kozłowska – 20. duben 1945, Piaseczno) byl polský spisovatel z okruhu Mladé Polsko (Młoda Polska).

Wacław Sieroszewski
Narození	24. srpna 1858 Wólka Kozłowska
Úmrtí	20. dubna 1945 (ve věku 86 let) Piaseczno
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Powazkowský hřbitov
Pseudonym	Wacław Sirko
Povolání	spisovatel, politik, cestovatel, independence activist, etnolog, etnograf a legionář
Národnost	Poláci
Témata	literární tvorba, cestování, etnografie a politická aktivita
Literární hnutí	Mladé Polsko
Ocenění	velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska Řád znovuzrozeného Polska stříbrný kříž řádu Virtuti Militari Kříž za chrabrost … více na Wikidatech
Politická příslušnost	Bezpartijní blok pro spolupráci s vládou
Příbuzní	Paulina Sieroszewska (sestra)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wacław Sieroszewski

Život

Vyrůstal v péči širšího příbuzenstva, protože jeho otec byl uvězněn za podíl na Lednovém povstání (Powstanie styczniowe) v roce 1863 a jeho matka zemřela. Za účast v tajných studentských spolcích byl ruskou správou vyloučen z gymnázia. Učil se zámečníkem a studoval na železniční technické škole. Aktivně se zapojuje do sociálně demokratického hnutí v dělnickém prostředí. V roce 1878 byl uvězněn a příštího roku byl poslán do vyhnanství na Sibiř.

Jeho hrob ve Varšavě

Od roku 1880 pobýval ve Verchojansku, od roku 1882 v Irkutsku. Za své etnografické práce o Jakutsku získal ocenění ruské Zeměpisné společnosti a v roce 1898 mu bylo povoleno vrátit se na území Polského království (tzv. „Kongresové království“ 1815–1916). V roce 1900 byl opět uvězněn za účast na manifestaci při příležitosti druhého výročí odhalení pomníku Adama Mickiewicze ve Varšavě.

Vyhnán z Polského království odjíždí na vědeckou expedici do Japonska. Na ostrově Hokkaidó studuje život menšiny Ainu. V roce 1904 se přes Koreu, Čínu, Cejlon a Egypt vrátil do Varšavy. V období revoluce v roce 1905 byl opět vězněn. Přesídlil do Haliče (Rakousko-Uhersko) a žil v Krakově a v Zakopaném.

V letech 1910–1914 žil v Paříži. V době 1. světové války vstoupil do polských legií. V roce 1918 působil jako ministr informací a propagandy v Prozatímní lidové radě polské republiky (Tymczasowy Rząd Ludowy Republiki Polskiej, 6.11.1918 – 17.11.1918) v Lublinu. V období druhé polské republiky byl senátorem, v letech 1927–1930 byl prezidentem Svazu polských spisovatelů (Związek Zawodowy Literatów Polskich) a v letech 1933–1939 prezidentem Polské akademie literatury (Polska Akademia Literatury).

Je pochován na hřbitově „Cmentarz Powązkowski” ve Varšavě.

Dílo

Pamětní deska na domě, v kterém žil (ulica Górnośląska 16, Varšava)

Je znám jako autor románů a především povídek, ve kterých popisuje život na Sibiři a Dálném východě. Mimo to psal i práce etnografické.

Spisy

Etnografické práce:

• Dwanaście lat w kraju Jakutów (Dvanáct let v kraji Jakutů)
• "Korea. Klucz Dalekiego Wschodu" (Korea – klíč k Dálnému východu)
• "Wśród kosmatych ludzi" (Mezi chlupatými lidmi)

Krásná literatura:

• Na kresach lasów – román
• W matni – povídka
• Z fali na falę – povídka
• Latorośle - povídka
• Jesienią - povídka
• Chajlach - povídka
• Skradziony chłopak- povídka
• W ofierze bogom - povídka
• Czukcze- povídka
• Powieści chińskie – povídka
• Ol-Soni-Kisań – povídka
• Z życia Korei – povídka
• Beniowski – román
• Ocean – román
• Jan-Guj-Tzy - román
• Ucieczka- román (1904)
• Ocean (Oceán)
• Zamorski diabeł (Zámořský ďábel)
• Miłość samuraja

česky vyšlo

• Oceán, přeložil Jaroslav Rypáček (=Jaroslav Radimský), Jos. R. Vilímek po 1900
• Na pokraji pralesa, přeložil Albin Straka, Zář, 1905
• Čínské povídky, přeložil Jaroslav Ráček (=Jaroslav Radimský), Kamilla Neumannová, 1906
• Zámořský ďábel, přeložil Jaroslav Ráček (=Jaroslav Radimský), Kamilla Neumannová, 1906
• Mezi ledy, přeložila Vilma Sokolová, F. Šimáček, 1907 ^[1]
• Sibířské povídky, přeložil Karel V. Rypáček, Alois Hynek, 1910
• V pasti, přeložil Karel V. Rypáček, Jan Otto, 1911
• Letorosty, přeložil Hanuš Sedláček, Topič, 1911
• Dvě sibiřské povídky, přeložil František Tmej, Jan Otto, 1911
• Zámořský ďábel, přeložil Karel V. Rypáček, Jos. R. Vilímek, 1912
• Dary Severákovy, Jos. R. Vilímek, 1918
• Beniowski, román, přeložil Jaroslav Rypáček (=Jaroslav Radimský), Jos. R. Vilímek, 1919 ^[2]
• Osud a jiné povídky z Japonska, přeložil Jiří Plachý, Karel Beníško, 1920
• Manželství, přeložil Jaroslav Rypáček (=Jaroslav Radimský), Karel Beníško, 1920
• Být, či nebýt (1921) ^[3]
• Na pomezí lesů, přeložil Karel V. Rypáček, 1921
• Zátiší (1921) ^[4]
• Na hranici pralesů (1924) – román ze života vyhnanců v nejsevernější Sibiři ^[5]
• Mezi chlupatými lidmi, přeložil Eduard Parma, Pokrok, 1927
• Dalaï-Lama – román z dálného východu, přeložil Jaroslav Radimský, Jos. R. Vilímek, 1929