Walther Funk

Walther Immanuel Funk (18. srpna 1890 Trakehnen – 31. května 1960 Düsseldorf) byl německý ministr hospodářství v letech 1938–1945, který byl následně odsouzen Mezinárodním vojenským tribunálem k doživotnímu vězení za zločiny proti lidskosti a za válečné zločiny v rámci Norimberského procesu s hlavním představitelem nacistického Německa.

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Walter Funk
Stranická příslušnost
Členství	Národně socialistická německá dělnická strana
Narození	18. srpna 1890 Trakehnen, Východní Prusko, Německé císařství
Úmrtí	31. května 1960 (ve věku 69 let) Düsseldorf, Severní Porýní-Vestfálsko, Západní Německo
Místo pohřbení	Stoffeler Friedhof
Choť	Luise Schmidt-Sieben (1920–1960)
Příbuzní	Alfred Reisenauer (strýc)
Alma mater	Lipská univerzita Humboldtova univerzita
Profese	novinář, bankéř, ekonom a politik
Ocenění	Zlatý stranický odznak
Podpis
Commons	Walther Funk
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Funk se narodil v rodině obchodníka ve Východním Prusku. Jeho otec byl podnikatel Walther Funk starší a jeho matka Sophie (rozená Urbschatová). Funk studoval zákony, ekonomiku a filosofii na berlínské a lipské univerzitě. V období první světové války narukoval k pěšímu pluku, ale v roce 1916 byl ze zdravotních důvodů vyřazen. V roce 1922 se oženil s Luisou Schmidtovou-Siebenovou. Následně pracoval jako novinář a stal se editorem v Berliner Börsenzeitung.

Funk byl anti-marxista. V roce 1931 odešel z novin a vstoupil do NSDAP. Částečně kvůli svému zájmu o hospodářskou politiku byl v červenci 1932 zvolen do Reichstagu. Díky dobrému vztahu s průmyslníky se postupem času stal ekonomickým poradcem Adolfa Hitlera. Poté, co se NSDAP chopila moci, byl Funk jmenován tiskovým šéfem říšské vlády. V roce 1938, po odstoupení Hjalmara Schachta z pozice říšského ministra hospodářství, nastoupil na jeho místo. O rok později byl jmenován prezidentem říšské banky.

V Norimberském procesu byl souzen za zločiny proti lidskosti a za válečné zločiny. Soudem byl shledán vinným a byl odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody. Avšak z důvodu nemoci byl roku 1957 propuštěn a v roce 1960 zemřel v Düsseldorfu, kde je i pohřben.^[1]