Weißwasser

Weißwasser (hornolužickosrbsky Běła Woda^[4][5]) je velké okresní město v Horní Lužici v německé spolkové zemi Sasko. Nachází se v zemském okrese Zhořelec a má přibližně 15 tisíc^[2] obyvatel. Leží na prameni řeky Strugy, přibližně směrem na jihovýchod od Sprembergu, Chotěbuze, severovýchodně od Budyšína, Drážďan, severně od Zhořelce (asi 40 km) a 110 km severozápadně Liberce.

Weißwasser Běła Woda
Místní evangelický kostel
znak
Poloha
Souřadnice	51°30′ s. š., 14°37′59″ v. d.
Nadmořská výška	140 m n. m.
Časové pásmo	UTC +1
Stát	Německo Německo
Spolková země	Sasko
Zemský okres	Zhořelec
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	63,42 km²[1]
Počet obyvatel	14 992 (2023)[2]
Hustota zalidnění	236,4 obyv./km²
Etnické složení	Němci a Lužičtí Srbové 98,5 %[3]
Náboženské složení	protestantství 9,8 % římskokatolická církev 3,9 %[3]
Správa
Status	velké okresní město
Primátor	Torsten Pötzsch
Oficiální web	www.weisswasser.de
Adresa obecního úřadu	Marktplatz 1 02943 Weißwasser/O.L.
Telefonní předvolba	03576
PSČ	02943
Označení vozidel	GR, LÖB, NOL, NY, WSW, ZI
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

O městě v severních Čechách s německým názvem Weißwasser pojednává článek Bělá pod Bezdězem.

Historie

První písemná zmínka o Weißwasseru pochází z roku 1552. Obec byla postupně součástí Českého království, Saska a Pruska. V roce 1866 se v okolí začalo těžit uhlí, roku 1866 bylo zavedeno železniční spojení s Berlínem a od roku 1873 se Weißwasser stal střediskem sklářského průmyslu, kde se vyráběly žárovky i broušené sklo.^[6] V okolních borových lesích docházelo často k požárům, místní lesník Walter Seitz zde proto začal stavět protipožární hlásky a v roce 1902 si nechal tento vynález patentovat.^[7]

V roce 1935 byl Weißwasser povýšen na město. Za druhé světové války zde existoval pobočný ženský tábor Koncentračního tábora Gross-Rosen. Po válce nastal rozvoj průmyslu a energetiky a stavěla se nová sídliště, počet obyvatel v roce 1988 překročil 38 tisíc. Přechod na tržní hospodářství po roce 1990 vedl k zániku pracovních míst a odchodu mnoha osob v produktivním věku, počet obyvatel se do roku 2020 snížil na polovinu.^[8]

Symbolem města je vodárenská věž u nádraží, v níž byla zřízena restaurace. Ve třicátých letech zde působil architekt Ernst Neufert, který pro sklárnu navrhl modernistickou skladovací budovu.^[9] K místním zajímavostem patří i sklářské muzeum, Park bludných balvanů Nochten a lesní železniční dráha v Muskau. Město má také zoologickou zahradu, založenou roku 1966. Populárním místem rekreace je nedaleké jezero Halbendorfer See. Sídlí zde hokejový klub Lausitzer Füchse, který získal 25 titulů mistra NDR.^[10]

Galerie

• 
  Radnice
• 
  Stará zástavba
• 
  Lesní železnice Muskau
• 
  Dům „Modrý Anděl“