Lokus (lingvistika)

Termínem lokus se v lingvistice rozumí morfologické značení syntaktické závislosti.

Lokalizace značení v rámci konstrukce

1. na řídícím členu konstrukce (tzv. H-značení podle angl. H(ead)-marking),
2. na závislém členu konstrukce (tzv. D-značení podle angl. D(ependent)-marking),
3. na řídícím i závislém členu konstrukce (tzv. dvojí značení, angl. Double- či HD-marking),
4. na žádném členu konstrukce (tzv. nulové značení, angl. 0 či Zero marking).

Druhy značení z morfosyntaktického hlediska

Druhy značení

Typ	Vlastnosti
kódování	popis	značení samo „kóduje“ urč. kategorii konstrukce: např. pádové značení na substantivu kóduje syntaktické a/nebo sémantické funkce
	příklad	Dívk-NOMa viděla babičk-ACCu[1]
	vysvětlení	nominativ (NOM) vyznačuje funkci podmětu, akuzativ (ACC) funkci předmětu
indexace	popis	značení „indexuje“ kategorii jiného slova v konstrukci: zvl. vyjádření shody
	příklad	Jan tě vid-SG3í
	vysvětlení	Koncovka slovesa vyznačuje, že podmět je ve 3. osobě jednotného čísla
registrace	popis	značení „registruje“ přítomnost jiného slova v konstrukci bez indexace jeho kategorie
	příklad	Izafet v tádžičtině: kůh-IZi baland (hora-IZ vysoký – vysoká hora)[2]
	vysvětlení	Přípona -i značí, že podstatné jméno má závislý prvek, nenese však žádné dodatečné informace.