Zdeněk Neubauer
český biolog a filozof (1942–2016) From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Zdeněk Neubauer (30. května 1942 Brno – 5. července 2016 Praha[1][2]) byl český křesťan, filozof a biolog. Je považován za jednoho z nejvýznačnějších zastánců postmoderního myšlení ve vědě v České republice[3]; za své antiscientistické postoje byl kritizován klubem skeptiků Sisyfos.[4] Přesvědčení o tom, že subjektivita je tím nejpůvodnějším lidským prožitkem, a také tím nejpřirozenějším,[5] jej vedlo ke kladnému hodnocení filozofického odkazu subjektivisty Ladislava Klímy.
Remove ads
Osobní život
Studoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a filozofii na Filozofické fakultě téže univerzity, koncem 60. let strávil tři roky na studijním pobytu v italské Neapoli. V roce 1970 získal titul doktor přírodních věd (RNDr.) a rok později titul doktor filozofie (PhDr.).
V sedmdesátých letech pracoval v laboratořích Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, později jako programátor. Významně se podílel na neoficiálních a polooficiálních seminářích, přednáškách, sbornících věnovaných filozofii, vědě, technice, přírodě.
Od roku 1990 přednášel na Katedře filozofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK, v letech 1990 až 1996 byl vedoucím katedry. V roce 1991 se stal docentem obecné biologie, v roce 1992 pak profesorem; obě řízení absolvoval na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Remove ads
Soukromý život
Švagrem Zdeňka Neubauera byl český filozof, disident a politik Václav Benda, manžel sestry Kamily, jeho otcem Zdeněk Neubauer, představitel brněnské normativní právní školy.
Dílo
Ve svém díle se zabýval zejména epistemologií, vztahy mezi vědou a filozofií, hermetismem, křesťanskou filozofií, ale „odbíhal“ též k literatuře či jazykovědě. Jeho originální myšlení ovlivnilo mnoho přímých i nepřímých žáků a spolužáků, filozofů, vědců či umělců.[6] Svými publikacemi a akademickým působením položil základy české filosofie vědy. Z jeho vědecké dráhy je ceněn objev tzv. „genového přepínače“,[7] resp. objev estetiky bakteriálních kolonií. Podílel se na Čtvrtcích v pražské Viničné ulici, na Letní filozofické škole či na Ekologických dnech Olomouc[8].
Ocenění
V roce 2001 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.[9]
Bibliografie (výběr)
- Faustova tajemná milenka (1990)
- O cestách tam a zase zpátky (1990)
- Nový areopág (1992)
- Přímluvce postmoderny (1994)
- O přírodě a přirozenosti věcí (1998)
- Golem a jiná vyprávění o podivuhodných setkáních (1998)
- Deus et natura (1999)
- Biomoc (2002)
- Slabikář hermetické symboliky a čítanka tarotu – (spolu s Jakubem Hlaváčkem) (2003)
- O Sněhurce aneb cesta za smyslem bytí a poznání (2004)
- Skrytá pravda země – (spolu s Tomášem Škrdlantem) (2004)
- O svatém Františku aneb zrození ducha novověku (2006)
- O počátku, cestě a znamení časů (2007)
- Mystéria křesťanská aneb o kosmogonickém tajemství Velikonoc (2009)
- O čem je věda? Mikuláš Kusánský / Trialogus de possest (2009)
- O pokladu v srdci Evropy. Jedna z cest k duchovnímu bohatství obrazů Vyšebrodského oltáře (2011)
- Rozkvétání ibišku. Poznámky k eidetické biologii (2014)
- Boschův triptych v zrcadle Písma. „Zahrada pozemských rozkoší“, nebo „Třetí den stvoření? (2016)
- Zdeněk Neubauer, Ladislav Kováč: Listy o biologii. Korespondence Ladislav Kováč – Zdeněk Neubauer 1975-1990 a další texty (2019)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads