Ženy si večer vyprávěly, co zajímavého od rána zažily.
To promluvila v ní naše chodská žena. Obětavá a statečná. Žena, jaké nezná jiná země a jiný kraj. Žena, která koná mužskou práci – oře, seče, žne, dříví seká, s potahem jezdí jako muž, ale která dovede paličkovat krajky jemné jako pavučina, upřít na vřetenu nit tenkou jako hedvábí a rovnou jako struna – žena, která nikdy si nezoufá, která dovede, je-li třeba, uživit sebe, děti i muže – ničemu a opilce...[1]