Finův

čeština

výslovnost

• IPA: [fɪnuːf]

dělení

• Fi-nův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména Fin příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	Finův	Finův	Finova	Finovo	Finovi	Finovy	Finovy	Finova
genitiv	Finova	Finova	Finovy	Finova	Finových	Finových	Finových	Finových
dativ	Finovu	Finovu	Finově	Finovu	Finovým	Finovým	Finovým	Finovým
akuzativ	Finova	Finův	Finovu	Finovo	Finovy	Finovy	Finovy	Finova
vokativ	Finův	Finův	Finova	Finovo	Finovi	Finovy	Finovy	Finova
lokál	Finově / Finovu	Finově / Finovu	Finově	Finově / Finovu	Finových	Finových	Finových	Finových
instrumentál	Finovým	Finovým	Finovou	Finovým	Finovými	Finovýmih	Finovými	Finovými

význam

1. náležící Finovi

související

• Fin
• Finka
• Finsko
• finsky
• finský
• finština