celownik

polština

výslovnost

• IPA: [t͡sɛlɔvʲɲik],  celownik^{? • info}

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	celownik	celowniki
genitiv	celownika	celowników
dativ	celownikowi	celownikom
akuzativ	celownik	celowniki
instrumentál	celownikiem	celownikami
lokál	celowniku	celownikach
vokativ	celowniku	celowniki

význam

1. mířidlo, zaměřovač zbraně, hledí
   • Kapral nie trafił w cel, gdyż miał zepsuty celownik. – Desátník netrefil cíl, měl rozbitý zaměřovač.
2. hledáček fotoaparátu
   • Przy nastawieniu na AUTO używany ekran jest automatycznie przełączany między celownikiem i ekranem LCD. – Při nastavení na AUTO se aktuální zobrazení automaticky přepíná mezi hledáčkem a LCD displejem.
3. dativ
   • W klasie tylko Janek nie wie, na jakie pytania odpowiada celownik. – Na jaké otázky odpovídá třetí pád ve třídě neví jenom Janek.

synonyma

1. muszka
2. wizjer
3. datiwus, dativus

související

• cel, celowanie, celność
• celować
• celowniczy, celny
• celnie
• celownikowy

fráze a idiomy

• mieć kogoś na celowniku