citoslovce

čeština

výslovnost

• IPA: [t͡sɪtɔslɔft͡sɛ]

dělení

• ci-to-slov-ce

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	citoslovce	citoslovce
genitiv	citoslovce	citoslovcí
dativ	citoslovci	citoslovcím
akuzativ	citoslovce	citoslovce
vokativ	citoslovce	citoslovce
lokál	citoslovci	citoslovcích
instrumentál	citoslovcem	citoslovci

význam

1. slovní druh, který vyjadřuje nálady, pocity či zvuky charakteristické pro určité akce
   • Citoslovce patří k neohebným slovním druhům.

překlady

1. slovní druh

   • amharština: ቃስ፡አጋኖ
   • angličtina: interjection
   • dánština: udråbsord s, interjektion c
   • finština: interjektio, huudahdussana
   • francouzština: interjection ž
   • hebrejština: מִלַּת־קְרִיאָה
   • irština: intriacht ž
   • korejština: 감탄사
   • němčina: Interjektion ž
   • polština: wykrzyknik m
   • ruština: междометие s
   • slovenština: citoslovcia m
   • švédština: interjektion c

synonyma

1. interjekce, (archaicky) mezislovce

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2011-06-06]. Heslo citoslovce.

externí odkazy

• Článek Citoslovce ve Wikipedii