corroborandus

latina

výslovnost

• IPA: [kɔr.rɔː.bɔ.ˈran.dʊs]

sloveso

• 1.konjugace
• tranzitivní

skloňování

Číslo	singulár			plurál
Rod	mužský	ženský	střední	mužský	ženský	střední
nominativ	corroborandus	corrōboranda	corrōborandum	corrōborandī	corrōborandae	corrōboranda
genitiv	corrōborandī	corrōborandae	corrōborandī	corrōborandōrum	corrōborandārum	corrōborandōrum
dativ	corrōborandō	corrōborandae	corrōborandō	corrōborandīs	corrōborandīs	corrōborandīs
akuzativ	corrōborandum	corrōborandam	corrōborandum	corrōborandōs	corrōborandās	corrōboranda
vokativ	corrōborande	corrōborranda	corrōborandum	corrōborandī	corrōborandae	corrōboranda
ablativ	corrōborandō	corrōborandā	corrōborandō	corrōborandīs	corrōborandīs	corrōborandīs

význam

1. (nominativ singuláru maskulina gerendiva slovesa corrōborāre - ) který musí/má být utvrzen, posílen, utužen, posilován, utužován

související

• corroborandum
• corroborans
• corroboraturus