gerundus

latina

výslovnost

• IPA: [ɡɛˈrʊn.dʊs] (středověká i klasická)
• IPA: [d͡ʒeˈrun.dus] (vatikánská)

varianty

• gervndvs, CERVNDVS
• gerendus

sloveso

• jmenný tvar
• příčestí trpné budoucí

skloňování

Číslo	singulár			plurál
Rod	mužský	ženský	střední	mužský	ženský	střední
nominativ	gerundus	gerunda	gerundum	gerundī	gerundae	gerunda
genitiv	gerundī	gerundae	gerundī	gerundōrum	gerundārum	gerundōrum
dativ	gerundō	gerundae	gerundō	gerundīs	gerundīs	gerundīs
akuzativ	gerundum	gerundam	gerundum	gerundōs	gerundās	gerunda
vokativ	gerundĕ	gerunda	gerundum	gerundī	gerundae	gerunda
ablativ	gerundō	gerundā	gerundō	gerundīs	gerundīs	gerundīs

význam

1. (archaicky, básnicky) nominativ jednotného čísla mužského rodu gerundiva slovesa gerere — ten, který musí (by měl) být dělán / prováděn; ten, který musí (by měl) být nesen
   • Clāvus hīc Herculō semper est gerundus. – Héraklés musí stále nosit tento kyj.
   • Tunc mihi consulātus erat gerundus. – Musel jsem tenkrát vykonávat konzulský úřad.

synonyma

1. faciundus, ferundus, agundus, (neutrálně) agendus, faciendus; portandus, ferendus

související

• gerundium
• gerundivum
• gerunda
• gestus
• subgerundus, suggerundus
• regerundus
• ingerundus
• progerundus, progerendus