harmonika

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈɦarmɔnɪka]

dělení

• har-mo-ni-ka

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	harmonika	harmoniky
genitiv	harmoniky	harmonik
dativ	harmonice	harmonikám
akuzativ	harmoniku	harmoniky
vokativ	harmoniko	harmoniky
lokál	harmonice	harmonikách
instrumentál	harmonikou	harmonikami

význam

1. dechový hudební nástroj s řadou děr, z nichž každá vytváří odlišné dva tóny
2. akordeon
3. (lidově) dvoudílný autobus s kloubovým spojením^[1][2]

překlady

1. foukací hudební nástroj

   • angličtina: mouth organ, harmonica
   • francouzština: harmonica m
   • němčina: Mundharmonika ž
   • ruština: гармошка ž
   • řečtina: φυσαρμόνικα ž
2. akordeon

   • francouzština: accordéon m
   • ruština: гармонь ž
   • řečtina: ακορντεόν ž
3. autobus

   • ruština: автобус гармошка

související

• harmonikář
• harmonikářka
• harmonikový
• harmonický
• harmonie

slovní spojení

• foukací harmonika
• tahací harmonika