hrom

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈɦrɔm]
•  hrom^{? • info}

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	hrom	hromy
genitiv	hromu	hromů
dativ	hromu	hromům
akuzativ	hrom	hromy
vokativ	hrome	hromy
lokál	hromu	hromech
instrumentál	hromem	hromy

význam

1. akustický jev při bouřce
   • Venku ale spustil se hrozný lijavec, začalo se blýskati, hrom rachotil a vítr skučel.^[1]
   • Černá, deštivá je noc, ani hvězdy na obzoru, hromů dost a blesků moc, chladné větry skučí v sboru.^[2]
2. (expresivně) výraz překvapení, hněvu či zloby při klení; u sta hromů, hrom do toho, atp.

překlady

1. akustický jev

   • angličtina: thunder
   • finština: ukkonen
   • francouzština: foudre ž, tonnerre m
   • litevština: perkūnas
   • němčina: Donner m
   • polština: grzmot m, (zastarale, knižně) grom m
2. —

související

• hromový
• hromově
• hřmět
• hřmění
• ohromit
• hromobití
• hromosvod
• Hromnice

fráze a idiomy

• jako hrom
• u sta hromů
• hrom do toho
• hrom do toho uhoď

slovenština

výslovnost

• IPA: [ɦrɔm]

dělení

• hrom

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	hrom	hromy
genitiv	hromu	hromov
dativ	hromu	hromom
akuzativ	hrom	hromy
lokál	hrome	hromoch
instrumentál	hromom	hromami

význam

1. hrom

související

• hromový
• hromovo