iloinen

finština

výslovnost

• IPA: [ˈiloinen]

dělení

• i-loi-nen

etymologie

• ilo + -inen

přídavné jméno

skloňování

skloňování podle vzoru nainen
Substantivum	singulár	plurál
nominativ	iloinen	iloiset
genitiv	iloisen	iloisten iloisien
akuzativ	iloisen iloinen	iloiset
partitiv	iloista	iloisia
essiv	iloisena	iloisina
translativ	iloiseksi	iloisiksi
inessiv	iloisessa	iloisissa
elativ	iloisesta	iloisista
illativ	iloiseen	iloisiin
adessiv	iloisella	iloisilla
ablativ	iloiselta	iloisilta
allativ	iloiselle	iloisille
abessiv	iloisetta	iloisitta
komitativ	—	iloisine
instruktiv	—	iloisin

význam

1. veselý, radostný
2. rád

antonyma

1. surullinen

související

• ilo
• iloita
• iloisesti