kompis

švédština

výslovnost

• IPA: [ˈkɔmpis]
• 1. intonace

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	kompis	kompisen	kompisar	kompisarna
genitiv	kompis	kompisens	kompisars	kompisarnas

význam

1. (hovorově) kámoš, kamarád

synonyma

1. kamrat, vän