konec

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈkɔnɛt͡s],  konec^{? • info}

dělení

• ko-nec

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	konec	konce
genitiv	konce	konců
dativ	konci	koncům
akuzativ	konec	konce
vokativ	konci	konce
lokál	konci	koncích
instrumentál	koncem	konci

význam

1. zadní krajní část
2. etapa nebo fáze děje, po které už není žádná jiná; doba, kdy něco přestává
   • »Proto já se nemohu a nemohu dopočítat!« zuřila Tetřevka, »když ty mi tu za zády zboží užíráš. Já peču jako blázen a ty budeš jíst! Konec, basta — zavřeme to! Půjdem tam, kde jsme byli!«^[1]
3. kraj, oblast
   • Sešli se tu lidé ze všech konců světa.

překlady

1. zadní část

   • angličtina: end
   • bulharština: край m
   • esperanto: fino
   • estonština: lõpp
   • finština: loppu
   • francouzština: fin ž, bout m
   • italština: fine ž
   • latina: finis m
   • litevština: galas m
   • lotyština: gals m
   • němčina: Ende s
   • polština: koniec m
   • portugalština: fim m
   • rumunština: sfârșit s
   • ruština: конец m
   • řečtina: τέλος m
   • slovenština: koniec m
   • srbština (cyrilice): крај m
   • španělština: fin
   • ukrajinština: кінець m
2. doba, kdy něco přestává

   • angličtina: end, finish, demise
   • bulharština: край m
   • esperanto: fino
   • francouzština: fin ž, bout m
   • italština: fine m
   • litevština: pabaiga ž
   • němčina: Schluss m
   • polština: koniec m
   • ruština: конец m
   • slovenština: koniec m
   • ukrajinština: кінець m
   • žemaitština: pabėnga ž
3. —

synonyma

1. —
2. ukončení, skončení, (v obecném jazyce) padla
3. kout, končina

antonyma

1. začátek
2. začátek, počátek
3. —

související

• končit, skončit, ukončit, zakončit
• koncovka, zakončení, ukončení
• konečný, koncový
• konečná
• konečně
• konečník
• koneckonců

fráze a idiomy

• být v koncích
• být někomu konec
• konec konců
• tahat za kratší konec
• vzít za správný konec
• vzít za špatný konec