konjunktion

švédština

výslovnost

• IPA: [kɔnjɵŋ(k)ˈʃuːn]

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	konjunktion	konjunktionen	konjunktioner	konjunktionerna
genitiv	konjunktions	konjunktionens	konjunktioners	konjunktionernas

význam

1. spojka (slovní druh)

synonyma

1. bindeord