kufřík

čeština

výslovnost

• IPA: [kʊfr̝̊iːk]

dělení

• ku-f-řík

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kufřík	kufříky
genitiv	kufříku	kufříků
dativ	kufříku	kufříkům
akuzativ	kufřík	kufříky
vokativ	kufříku	kufříky
lokál	kufříku	kufřících
instrumentál	kufříkem	kufříky

význam

1. (zdrobněle) kufr
   • Dvě hodiny vás dožírá váš protějšek ve vlaku tím, že vás neuzná za hodna pohledu; najednou vstane a podá vám váš kufřík, na který jaksi nemůžete dosáhnout.^[1]

překlady

1. kufr

   • angličtina: briefcase, case

související

• kufříkový
• kufříkové slovo