kunna

švédština

výslovnost

• IPA: [²kɵnːa]

sloveso

časování

(i)	aktivum	pasivum
infinitiv	kunna	—
přítomnost	kan	—
préteritum	kunde	—
supinum	kunnat	—
rozkazovací zp.	kunna	—

příčestí

Číslo	singulár		plurál/ urč. tvar
Rod	společný	střední
přítomné	kunnande
trpné	—	—	—

význam

1. moci
   • Jag kunde inte komma. – Nemohl jsem přijít.
   • Det kan vara sant. – Může to být pravda.
2. znát
   • Jag kan alla de europeiska huvudstäderna. – Znám všechna evropská hlavní města.
3. umět
   • Jag kan simma. – Umím plavat.