order

angličtina

podstatné jméno

výslovnost

• IPA: [ɔː(r)də(r)]
•  order (USA)^{? • info}

etymologie

Ze starofrancouzského ordre (11. století), z dřívějšího ordene, z latinského ordinem (nominativ ordo) – „řada, uspořádání“, původně „řada vláken v tkalcovském stavu“.

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	order	orders

význam

1. pořadí, uspořádání
2. pořádek
3. příkaz, rozkaz, směrnice, pravidlo
4. objednávka, zakázka
5. řád (náboženský, společenský)
6. řád (vyznamenání)
7. (v biologii) řád, taxonomická skupina pod třídou a nad čeledí
8. (v matematice) řád (velikost) grupy, řád prvku (délka posloupnosti tvořené mocněním tohoto prvku do doby, než je výsledkem jednotkový prvek)
9. (v matematice) stupeň polynomu (nejvyšší mocnina), stupeň diferenciální rovnice (nejvyšší derivace)
10. (v matematice) (v teorii grafů) stupeň vrcholu (počet hran vstupujících či vystupujících z/do vrcholu)
11. (v elektrotechnice) řád (stupeň polynomu určujícího funkci elektronického prvku)
    • a 3-stage cascade of a 2nd-order bandpass Butterworth filter
12. (v chemii) řád reakce

sloveso

časování

kategorie	tvar
infinitiv	order
3. osoba	orders
préteritum	ordered
perfektum	ordered
vid průběhový	ordering

význam

1. uspořádat, seřadit
2. rozkázat, přikázat
3. objednat (si)

související

• out of order
• order of magnitude
• in order to
• call to order
• a tall order
• ordain
• ordinal