pracovnice

čeština

výslovnost

• IPA: [prat͡sɔvɲɪt͡sɛ]

dělení

• pra-cov-ni-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	pracovnice	pracovnice
genitiv	pracovnice	pracovnic
dativ	pracovnici	pracovnicím
akuzativ	pracovnici	pracovnice
vokativ	pracovnice	pracovnice
lokál	pracovnici	pracovnicích
instrumentál	pracovnicí	pracovnicemi

význam

1. osoba ženského pohlaví vykonávající nějakou práci
2. (zastarale) dělnice

překlady

1. zaměstnaná žena

   • francouzština: travailleuse ž
   • hornolužická srbština: dźěłaćerka ž
   • němčina: Arbeiterin ž
   • polština: pracownica ž, pracowniczka ž
   • slovenština: pracovníčka ž
2. —

související

• pracovník