retnice

čeština

výslovnost

• IPA: [rɛtɲɪt͡sɛ]

dělení

• ret-ni-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	retnice	retnice
genitiv	retnice	retnic
dativ	retnici	retnicím
akuzativ	retnici	retnice
vokativ	retnice	retnice
lokál	retnici	retnicích
instrumentál	retnicí	retnicemi

význam

1. (v jazykovědě) souhláska vznikající dotykem obou rtů nebo dolního rtu o horní zuby

překlady

1. retná souhláska

   • angličtina: labial
   • němčina: Lippenlaut m, Labial m
   • slovenština: pernica ž

synonyma

1. retná souhláska; labiála