ruma

finština

výslovnost

• IPA: [ˈrumɑ]

dělení

• ru-ma

přídavné jméno

skloňování

skloňování podle vzoru koira
Substantivum	singulár	plurál
nominativ	ruma	rumat
genitiv	ruman	rumien (rumain)
akuzativ	ruman ruma	rumat
partitiv	rumaa	rumia
essiv	rumana	rumina
translativ	rumaksi	rumiksi
inessiv	rumassa	rumissa
elativ	rumasta	rumista
illativ	rumaan	rumiin
adessiv	rumalla	rumilla
ablativ	rumalta	rumilta
allativ	rumalle	rumille
abessiv	rumatta	rumitta
komitativ	—	rumine
instruktiv	—	rumin

význam

1. ošklivý, škaredý (postrádající krásu)

antonyma

1. kaunis

související

• rumuus