sonson

švédština

výslovnost

• IPA: [˘soːnsoːn]
• 2. intonace

etymologie

Sloučením son a son.

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	sonson	sonsonen	sonsöner	sonsönerna
genitiv	sonsons	sonsonens	sonsöners	sonsönernas

význam

1. vnuk (syn syna, jiné je dotterson, syn dcery)

související

• son