zahm

němčina

výslovnost

• IPA: [t͡saːm]

etymologie

Přes starohornoněmčinu z předpokládaného pragermánského *tamaz, které vychází z praindoevropského kořene demh₂-. Srovnej zejm. anglické tame, islandské tamur či nizozemské tam podobných či týchž významů. Vzdáleněji pak také např. latinské domāre, indomptus, dominus či starořecké δάμνημι — krotit, ochočit.

přídavné jméno

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	zahm
komparativ	zahmer
superlativ	am zahmsten

význam

1. krotký, mírný, ochočený

antonyma

1. wild, scheu

související

• Zahmheit
• zähmen
• gezähmt