druh rostliny From Wikipedia, the free encyclopedia
Urginea přímořská (Drimia maritima) je vytrvalá rostlina z čeledi chřestovitých. V češtině je známá jako „mořská cibule“ (toto označení se však lidově používá také pro snědek ocasatý).[2]
Urginea přímořská | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
Řád | chřestotvaré (Asparagales) |
Čeleď | chřestovité (Asparagaceae) |
Rod | drimie (Drimia) |
Binomické jméno | |
Drimia maritima (L.) Stearn, 1978 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Roste na pobřeží Středozemního moře a v jižní Evropě, západní Asii a severní Americe.[3]
Stvol dosahuje výšky až 150 cm.[4] Podzemní cibule má průměr okolo 30 cm a může vážit přes jeden kilogram, její povrch je pokryt šupinami. Z cibule vyrůstá růžice kopinatých tmavězelených listů, dlouhých okolo půl metru. Rostlina vykvétá až po skončení největších letních veder. Květy jsou bílé (zřídka také červené) a jsou uspořádány v hroznech. Opylovači jsou včela medonosná a sršeň východní. Plodem urginey je tobolka, která dozrává v říjnu.
Rostlina obsahuje jed scillitoxin, který se používá k hubení hmyzu a hlodavců.[5] V menším množství byla v minulosti doporučována jako lék proti nachlazení, při srdeční slabosti i k odvodnění organismu, také se řezy cibule přikládají na rány pro rychlejší hojení. O používání urginey starověkými lékaři se zmiňuje již Ebersův papyrus. Pedanius Dioscorides zmiňuje, že rostlina sloužila také jako ochrana před zlými duchy. Muslimové proto dosud sázejí urgineu na hroby.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.