Časová souslednost
From Wikipedia, the free encyclopedia
Časová souslednost (lat. consecutio temporum) je mluvnické pravidlo v některých jazycích, kde volba času v určitých typech vedlejších vět závisí na čase ve větě hlavní. Uplatňuje se např. v latině, románských a germánských jazycích, nikoliv však v češtině a dalších slovanských jazycích.