Přírodní katastrofa
From Wikipedia, the free encyclopedia
Přírodní katastrofa (živelní pohroma) je přírodní jev, který má vysoce škodlivý dopad na společnost nebo komunitu v důsledku přírodního nebezpečí. Mezi příklady přírodních katastrof patří: záplavy, sucho, zemětřesení, tropická cyklóna, blesk, tsunami, sopečná činnost, přírodní požár.[1] Přírodní katastrofa může způsobit ztráty na životech nebo škody na majetku a obvykle po sobě zanechává ekonomické škody. Závažnost škod závisí na odolnosti postiženého obyvatelstva a na dostupné infrastruktuře.[2] Vědci hovoří o tom, že termín přírodní katastrofa je nevhodný a měl by být opuštěn. Místo toho by se mohl používat jednodušší termín katastrofa a zároveň by se měla upřesnit kategorie (nebo typ) nebezpečí.[3][4][5] Katastrofa je důsledkem přírodního nebo člověkem způsobeného nebezpečí, které dopadá na zranitelnou komunitu. Právě kombinace nebezpečí spolu s vystavením zranitelné společnosti má za následek katastrofu.
V moderní době je poměrně obtížné rozdělit katastrofy na přírodní, člověkem způsobené a člověkem urychlené,[6][7][8] přičemž lidská rozhodnutí a činnosti, jako je architektura[9][10][11] požáry,[11][12] hospodaření se zdroji[11][12] a změna klimatu,[13] potenciálně hrají roli při vzniku přírodních katastrof. Ve skutečnosti byl termín přírodní katastrofa již v roce 1976 označen za nesprávné pojmenování.[5]
Přírodní katastrofy mohou být zhoršeny nevhodnými stavebními normami, marginalizací lidí, nerovnostmi, nadměrným využíváním zdrojů, extrémním rozrůstáním měst a změnou klimatu.[6] Rychlý růst světové populace a její zvýšená koncentrace často v nebezpečném prostředí vystupňovaly četnost i závažnost katastrof. Extrémní klimatické podmínky (např. v tropech) a nestabilní reliéf spolu s odlesňováním, neplánovaným šířením růstu a neinženýrskými stavbami vytvářejí zranitelnější rozhraní obydlených oblastí s přírodními prostory náchylnými ke katastrofám. Rozvojové země, které trpí chronickými přírodními katastrofami, mají často neúčinné komunikační systémy v kombinaci s nedostatečnou podporou prevence a řízení katastrof[.[14]
Nepříznivá událost nedosáhne úrovně katastrofy, pokud k ní dojde v oblasti bez zranitelného obyvatelstva.[15][16] Jakmile zranitelné obyvatelstvo zažije katastrofu, může trvat mnoho let, než se komunita napraví, a toto období nápravy může vést k další zranitelnosti. Katastrofální následky přírodní katastrofy mají vliv také na duševní zdraví postižených komunit, což často vede k posttraumatickým symptomům. Tyto zvýšené emoční prožitky lze podpořit kolektivním zpracováním, což vede k odolnosti a většímu zapojení komunity.[17]