Vladimír Vavřínek
český historik a byzantológ, odborník na byzantsko-slovanské vzťahy a cyrilo-metodskú misiu (1930 – 2024) From Wikipedia, the free encyclopedia
český historik a byzantológ, odborník na byzantsko-slovanské vzťahy a cyrilo-metodskú misiu (1930 – 2024) From Wikipedia, the free encyclopedia
PhDr. Vladimír Vavřínek CSc., Dr. h. c. (* 5. august 1930, Hradec Králové – † 14. august 2024)[1] bol český historik, byzantológ a slavista, odborník na byzantsko-slovanské vzťahy a cyrilo-metodskú misiu. Pôsobil ako vedúci redaktor časopisu Byzantinoslavica a na viacerých pozíciách v českej akademickej obci.[2][3][4]
Vladimír Vavřínek | |
český historik, byzantológ a slavista | |
Osobné informácie | |
---|---|
Narodenie | 5. august 1930 |
Hradec Králové, Česko-Slovensko | |
Úmrtie | 14. august 2024 (94 rokov) |
Národnosť | česká |
Alma mater | Filozofická fakulta Karlovej univerzity |
Zamestnanie | postupne viacero pozícií pre ČSAV, AV ČR, pedagóg |
Dielo | |
Žánre | historické diela |
Témy | dejiny Byzancie, dejiny Slovanov |
Literárne hnutie | česká byzantológia |
Významné práce | Encyklopedie Byzance, Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem, Církevní misie v dějinách Velké Moravy, Dějiny Byzance (spoluautor) |
Významné ocenenia | titul doctor honoris causa, strieborná cyrilo-metodská medaila, čestné uznanie ministra kultúry Bulharskej republiky a i. |
Vladimír Vavřínek sa narodil v roku 1930 do katolíckej rodiny v československom meste Hradec Králové.[2] Bol druhým z troch detí, mal dve sestry. Prvých päť rokov žil v Karvinej, následne väčšinu života prežil v Prahe. K histórii ho podľa jeho vlastných slov priviedol starý otec. Jeho otec bol strojvodcom pôvodom z moravského Slovácka, mama bola Češka a gazdiná v domácnosti. Navštevoval saleziánsky ústav a ako deväťročný sa pridal k skautom. Miloval literatúru.[5]
Vyštudoval reálne gymnázium, ktoré končil po komunistickom prevrate. V poslednom ročníku gymnázia sa stal predsedom samosprávy gymnázia, no hneď nasledujúci deň bol z pozície komunistami odvolaný. V tomto roku sa tiež rozhodol pre štúdium klasických dejín a zmaturoval. I napriek svojmu nepriaznivému kádrovému posudku bol prijatý na vysokú školu[5] a v rokoch 1949 až 1953 študoval odbor história, archeológia (dočasne) a klasická filológia na Filozofickej fakulte Karlovej univerzity v Prahe.[2] Veľký vplyv naňho mal profesor Josef Dobiáš. Diplomovú prácu písal na tému Povstání Aristonikovo a z ideologických dôvodov bola odobrená len po dlhej obhajobe.[5]
Akademickú kariéru začal ešte počas štúdií prácou v Komisii pre rušenie vedeckých spoločností (vznikla pre zlúčenie starších spoločností a vznik ČSAV). Profesor Bohumil Ryba mu navrhol miesto v Kabinete filologickej dokumentácie, ktorý hodlal založiť. V tomto období sa sa spoznal so svojou budúcou manželkou, s ktorou spolu prežili 60 rokov.[5] Od roku 1956 pôsobil na Historickom ústave ČSAV ako vedecký ašpirant v odbore byzantológia, v roku 1959 bol prijatý ako vedecký pracovník. Od roku 1966 pracoval ako vedecký pracovník pre Ústav dejín východnej Európy ČSAV[2] a v rokoch 1966 – 67 navštívil na niekoľko mesiacov byzantologické centrum Dumbarton Oaks vo Washingtone. Tam sa okrem iného bližšie spoznal s Františkom Dvorníkom. V tomto období sa mu narodila dcéra.[5]
Vpád vojsk Varšavskej zmluvy do ČSR ho spolu s manželkou zastihol v zahraničí. Po návrate do ČSR uvažovali o emigrácii, no napokon sa rozhodli zostať.[5] Najdlhšie pracoval pre Kabinet pre štúdiá grécke, rímske a latinské ČSAV, kde strávil obdobie normalizácie i pádu komunizmu (1970 – 1992). Už v období komunistického režimu zároveň absolvoval niekoľko študijných pobytov na Západe (USA, Spojené kráľovstvo, Nemecko, Francúzsko).[2]
Od roku 1970 pôsobil ako redaktor prestížneho byzantologického časopisu Byzantinoslavica, od roku 1990 bol jeho vedúcim redaktorom. Svoju činnosť v tejto pozícii ukončil v roku 2000. V rokoch 1992 až 2007 zároveň pracoval pre obnovený Slovanský ústav ČSAV (AV ČR).[2] Spočiatku, možno aj pre politickú situáciu, nešlo o plnohodnotnú samostatnú inštitúciu, samostatnosť získala až v roku 1998.[5] V tom istom roku sa stal riaditeľom tejto inštitúcie a na poste vydržal až do roku 2007. Od roku 1990 až do roku 2010 pôsobil tiež ako predseda Českého národného byzantologického komitétu a v roku 2011 bol zvolený ako jeho doživotný čestný člen. Bol taktiež členom Českého komitétu slavistov (1990 – 2003), predsedom Českého balkanistického komitétu (1991 – 1996) a člen Českého komitétu pre strednú a východnú Európu (2000 – 2008). V rokoch 1998 – 2007 bol členom Vedeckej rady Slovanskej knižnice v Prahe.[2]
V rokoch 1992 až 2005 pôsobil ako externý prednášajúci na Filozofickej fakulte Karlovej univerzity v Prahe a v rokoch 1994 až 2011 ako externý prednášajúci na Filozofickej fakulte Masarykovej univerzity v Brne. V oboch prípadoch vyučoval na vybraných prednáškach témy spojené s byzantskými dejinami. V rokoch 1994 až 1998 pôsobil počas zimných trimestrov aj na Stredoeurópskej univerzite v Budapešti.[2] Post zanechal po tom, čo sa stal vedúcim Slovanského ústavu.[5]
Okrem toho absolvoval viacero prednášok na významných európskych i amerických univerzitách. Organizoval tiež niekoľko medzinárodných konferencií a sympózií. V 21. storočí získal viacero ocenení. Od roku 2007 pôsobil ako emeritný pracovník Slovanského ústavu ČS AV. V roku 2011 získal akademickú hodnosť doctor honoris causa Univerzity Episkopa Konštantina Preslavského v Šumene.[2] Už na dôchodku napísal encyklopedické dielo Encyklopedie Byzance a monografiu Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem, ktorá nadväzovala na jeho staršie dielo Církevní misie v dějinách Velké Moravy. Monografia sa stala knihou roku nakladateľstva Vyšehrad v oblasti odbornej literatúry a za knihu a ďalšiu činnosť mu bola kardinálom Dukom udelená Strieborná cyrilo-metodská medaila. V poslednom období sa venoval osobnosti Františka Dvorníka a jeho pamiatke.[2][5]
Monografie
Okrem monografií tvoril redakciu niekoľkých konferenčných zborníkov, mal účasť na kolektívnych príručkách a vytvoril mnoho štúdií v časopisoch a zborníkoch.[2][4] Vytvorili aj niekoľko prekladov (DVORNÍK, František, Byzantské misie u Slovanů (vyšlo takmer súčasne s anglickým originálom), HERRIN, Judith, Ženy v purpuru : Tři byzantské císařovny).[6]
Obdržané ocenenia chronologicky:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.