Alexandr Dugin
ruský publicista / From Wikipedia, the free encyclopedia
Alexandr Geljevič Dugin (rusky Александр Гельевич Дугин; * 7. ledna 1962 Moskva) je ruský politik, publicista, politolog, sociolog, filosof, bývalý profesor Lomonosovy univerzity v Moskvě (propuštěn v roce 2014[2]) a ideolog tzv. eurasijského hnutí, známý pro své fašistické a ultranacionalistické názory.[3][4][5][6][7][8][9][10] Je autorem desítek monografií na nejrůznější témata a stovek článků.
Alexandr Geljevič Dugin | |
---|---|
Alexandr Dugin (2018) | |
Narození | 7. ledna 1962 (62 let) Moskva |
Pseudonym | Hans Zivers |
Povolání | propagandista, filozof, geopolitik, politolog, profesor, sociolog, spisovatel, politik, písničkář a zpěvák |
Alma mater | Moskevský letecký institut (1978–1979) Novočerkaská státní meliorační akademie |
Témata | propaganda, geopolitika, sociologie, politologie, filozofie, mezinárodní vztahy a politická filozofie |
Významná díla | Základy geopolitiky Čtvrtá politická teorie krvavá pomluva |
Politická příslušnost | Nacionálně bolševická strana Ruska (1993–1998) Eurasie (od 2002) Mezinárodní eurasijské hnutí |
Manžel(ka) | Jevgenija Jevgeňjevna Děbrjanská |
Děti | Darja Alexandrovna Duginová[1] |
Vlivy | Martin Heidegger Halford Mackinder Vladimir Iljič Lenin Friedrich Nietzsche Josif Vissarionovič Stalin … více na Wikidatech |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodil se do vojenské rodiny a v 80. letech byl antikomunistickým disidentem.[11] Po rozpadu Sovětského svazu s Eduardem Limonovem založil Nacionálně bolševickou stranu, která se hlásila k nacionálnímu bolševismu; později stranu opustil.[12] V roce 1997 publikoval Základy geopolitiky, kde nastínil svůj světonázor a vyzval Rusko, aby znovu vybudovalo vliv prostřednictvím aliancí a dobývání a aby vyzvalo konkurenční atlantistickou „říši“ vedenou Spojenými státy.[13][14]
Dle marxistického filosofa Slavoje Žižeka jde Dugin, takto Putinův dvorní filosof, ve stopách Ivana A. Iljina, ruského politického teologa.[15]
Jeho stěžejním dílem je Čtvrtá politická teorie.