Ariel Šaron
izraelský generál, politik, izraelský premiér / From Wikipedia, the free encyclopedia
Ariel Šaron (hebrejsky: אריאל שרון, rodným jménem Ariel Scheinerman,[1] přezdívaný Arik nebo Buldozer;[2] 26. února 1928, Kfar Malal – 11. ledna 2014, Ramat Gan) byl izraelský politik a generál, který v letech 2001 až 2006 zastával úřad izraelského premiéra.
Ariel Šaron אריאל שרון | |
---|---|
15. premiér Izraele | |
Ve funkci: 7. března 2001 – 14. dubna 2006 | |
Prezident | Moše Kacav |
Předchůdce | Ehud Barak |
Nástupce | Ehud Olmert |
9. ministr obrany Izraele | |
Ve funkci: 5. srpna 1981 – 14. února 1983 | |
Předseda vlády | Menachem Begin |
Předchůdce | Menachem Begin |
Nástupce | Menachem Begin |
Stranická příslušnost | |
Členství | Kadima (dříve Likud, Šlomcijon, Liberální strana) |
Vojenská služba | |
Přezdívka | Arik |
Služba | Hagana Izraelské obranné síly |
Doba služby | 1945–1973 |
Hodnost | generálmajor (aluf) |
Bitvy/války | válka za nezávislost sinajská válka šestidenní válka jomkipurská válka |
Rodné jméno | אריאל שיינרמן |
Narození | 26. února 1928 nebo 27. února 1928 Kfar Malal, Britský mandát Palestina |
Úmrtí | 11. ledna 2014 (ve věku 85 let) Ramat Gan, Izrael |
Příčina úmrtí | krvácení do mozku |
Místo pohřbení | Giv'at ha-Kalaniyot |
Kneset | 8.–16. |
Choť | Margalit (zemřela 1962) Lily (zemřela 2000) |
Děti | Gur Šmu'el (1956–1967) Omri (* 1964) Gilad (* 1966) |
Sídlo | Chavat Šikmim, Izrael |
Alma mater | Telavivská univerzita |
Profese | politik a důstojník |
Náboženství | judaismus |
Ocenění | čestný doktor Bar-Ilanovy univerzity |
Podpis | |
Commons | Ariel Sharon |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Šaron byl jedním z velitelů v izraelské armádě už od jejího vzniku v roce 1948. Jako výsadkář a později jako důstojník se zúčastnil izraelské války za nezávislost v roce 1948. Stal se jednou z klíčových osobností vzniku elitní jednotky 101 a v pozdějších letech se zúčastnil sinajské, šestidenní, opotřebovací a jomkipurské války. V průběhu své vojenské kariéry byl považován za nejlepšího polního velitele v izraelských dějinách a za jednoho z nejlepších vojenských stratégů všech dob.[3] Po úspěšném útoku na Sinaji během šestidenní války a obklíčení egyptské třetí armády během jomkipurské války, si u izraelské veřejnosti vysloužil přezdívku „král Izraele“.[3]
Po odchodu z armády vstoupil do Liberální strany v rámci pravicového uskupení Gachal a posléze se svou stranou Šlomcijon zakotvil v nejsilnější pravicové straně Likud (nástupce Gachalu). V 70. až 90. letech zastával pět různých ministerských postů v izraelské vládě, z nichž vždy podporoval výstavbu a rozvoj izraelských osad na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy. Jednou z vládních pozic byl i post ministra obrany, v němž působil během první libanonské války. Po válce jej Kahanova komise, ustanovená izraelskou vládou, shledala nepřímo odpovědným za masakr civilistů v uprchlických táborech v Sabře a Šatíle, který provedly libanonské křesťanské milice. Komise doporučila Šaronův odchod z pozice ministra obrany a Šaron nakonec, i přes svůj počáteční odpor, rezignoval. V roce 2001 vystřídal Ehuda Baraka ve funkci izraelského premiéra. Jeho vládu ovlivnila probíhající druhá intifáda, provázená palestinskými sebevražednými útoky. V rámci snah o mírové řešení izraelsko-palestinského konfliktu v roce 2004 oznámil svůj plán na jednostranné opuštění osad v Pásmu Gazy. Tento záměr způsobil rozkol v jeho straně Likud, kterou v listopadu 2005 opustil, aby s politiky z dalších stran založil novou centristickou stranu Kadima. Několik měsíců před předčasnými parlamentními volbami, které vypsal a jejichž byl jasným favoritem, utrpěl sérii cévních mozkových příhod. Po poslední z nich, kterou prodělal počátkem ledna 2006, byl až do své smrti v lednu 2014 v perzistentním vegetativním stavu.