Bokmål
jedna z variant norštiny / From Wikipedia, the free encyclopedia
Bokmål (výslovnost búkmól; doslova knižní řeč) je spolu s novou norštinou jedna ze dvou oficiálních spisovných variant norštiny.
Bokmål | |
---|---|
Rozšíření | Norsko |
Počet mluvčích | 4,8 milionů |
Klasifikace | |
Písmo | Latinka |
Postavení | |
Regulátor | Jazyková rada (Språkrådet) |
Úřední jazyk | Norsko |
Kódy | |
ISO 639-1 | nb |
ISO 639-2 | nob (B) nob (T) |
ISO 639-3 | nob |
Ethnologue | nob |
Wikipedie | |
no.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oba spisovné jazyky jsou v Norsku rovnoprávné. Bokmål používá především obyvatelstvo velkých měst ve východní části země, více než 92 % všech obyvatel.
Bokmål je velkou měrou ovlivněn dánštinou, která byla více než 400 let úředním jazykem v Norsku. Po roce 1814, kdy skončila dánská nadvláda, byl jazyk nazýván dánsko-norský, od roku 1890 riksmål (říšský jazyk). Jazyk prošel řadou reforem, které měly za cíl jeho přiblížení norským nářečím a nové norštině. Reformy se však nesetkaly vždy s kladným ohlasem. Od roku 1929 se jazyk nazývá bokmål.
Riksmål, jako stále používaná konzervativní varianta, se řadí mezi východní severogermánské jazyky (kam patří také dánština a švédština), zatímco nová norština patří spolu s islandštinou a faerštinou do západní větve. Bokmål leží mezi těmito dvěma skupinami.