Norština
severogermánský jazyk / From Wikipedia, the free encyclopedia
Norština (norsk [nɔʂːk]) je severogermánský jazyk, kterým hovoří Norové. Je úředním jazykem v Norsku (5 mil. obyvatel v roce 2017). Je vzájemně srozumitelná s dánštinou a švédštinou.[1] Základem pro vznik norštiny byla v 1. tisíciletí stará severština. Během dánské nadvlády, trvající více než 400 let, ovlivňovala dánština především jazyk obyvatelstva měst a vzdělaných vrstev. Venkovské obyvatelstvo však hovořilo nářečími zachovávajícími staronorské prvky. Tento historický vývoj podmínil vznik specifické jazykové situace, kdy vedle sebe existují dvě rovnoprávné spisovné formy norského jazyka – v současnosti nazývané bokmål [ˈbuːkˌmɔːl] a nynorsk [ˈnyːˌnɔʂːk].
Norština (norsk) | |
---|---|
Rozšíření | Norsko Norsko |
Počet mluvčích | 5 milionů |
Klasifikace | |
Písmo | Latinka |
Postavení | |
Regulátor | Jazyková rada (Språkrådet) |
Úřední jazyk | Norsko |
Kódy | |
ISO 639-1 | no – norsk nb – bokmål nn – nynorsk |
ISO 639-2 | nor – norsk nob – bokmål nno – nynorsk (B) nor – norsk nob – bokmål nno – nynorsk (T) |
ISO 639-3 | nor |
Ethnologue | nor – norsk nob – bokmål nno – nynorsk |
Wikipedie | |
no.wikipedia.org - bokmål nn.wikipedia.org - nynorsk | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pro zápis norštiny se používá latinka doplněná o znaky æ, ø a å. Mluvnice je oproti původní staré severštině značně zjednodušená, současná norština má redukovanou flexi, což jí dává převažující charakter analytického jazyka. Určitý člen je postpozitivní. Slovosled je pevný, převážně typu SVO. Pro výslovnost je charakteristický melodický přízvuk spojený s dvojí intonací a dlouhé souhlásky (v přízvučných slabikách podle principu komplementarity délky).