Celjští
šlechtický rod / From Wikipedia, the free encyclopedia
Celjští, resp. hrabata z Celje (dříve česky: Cellští; německy Grafen von Cilli, slovinsky Celjski grofje), byl německy mluvící rod odvozující svůj původ od šlechtického rodu žijícího na hradě Žovnek – páni ze Žovneku (von Sannegg).[1][2] Díky své sňatkové politice získali ještě jako leníci Habsburků rozsáhlá panství ve východní části alpských habsburských držav, čímž se do majetku rodu v roce 1322 dostalo i Celje.[1] V roce 1341 získali titul hrabat, v roce 1436 byli povýšeni do stavu říšských knížat.[2][3] Rod vymřel po meči v listopadu 1456 a díky smlouvě upravující vzájemné dědictví z roku 1443 připadla panství Celjských Habsburkům.[2][4]
Celjští | |
---|---|
Země | Štýrsko Korutany Kraňsko Dalmácie Slavonie Chorvatsko |
Tituly | hrabě celjský a zagorský, bán dalmatský, chorvatský a slavonský (1406) |
Zakladatel | Fridrich I. Celjský |
Rok založení | 1341 |
Konec vlády | 1456 |
Poslední vládce | Oldřich II. Celjský |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hlavním pramenem dějin rodu je německy psaná Celjská kronika, která připomíná římskou historii Celje a poté přechází k historii rodu až do jeho vymření v roce 1456 a k bojům o celjské dědictví (1460).[5]
Z rodu pocházela česká královna Barbora Celjská, manželka Zikmunda Lucemburského, jež dožila na Mělníku a je pochována v Martinické kapli u zdi svatováclavské kaple v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.[6]