Dějiny Mongolska
historický aspekt / From Wikipedia, the free encyclopedia
Dějiny Mongolska jsou dějinami území současného státu Mongolsko, a také výpadů mongolských kmenů do okolních zemí, které byly v minulosti velmi četné. Mongolské dějiny jsou silně provázány s dějinami Číny, nezřídka bylo mongolské a čínské území součástí jednoho státního celku.
Od třetího století př. n. l. se rozvíjely na území Mongolska tzv. nomádské říše. K prvním patřila říše Siungnuů, jež existovala od 3. století př. n. l. do 1. století, dále konfederace Sien-pej s ústřední rolí kmene Tabgačů (asi 93–234), Žoužanský chanát (330–555) a Turkutský kaganát (552–744). Velké území ovládli v 10. století Kitani a založili Říši Liao (907–1125). Roku 1206 pak sjednotil mnoho různorodých kočovných kmenů Čingischán a založil velmi expanzivní Mongolskou říši (1206–1368). Ta ovládla rozsáhlá území od východní Evropy až po nejjižnější a nejvýchodnější části současné Číny. Je označována za druhou největší říši historie, někdy dokonce za první. Pod její vládou žilo 100 milionů lidí. Mongolové se též pokoušeli dobýt Indii, Japonsko, Jávu a Egypt, ale neúspěšně. Při jejich nájezdech zemřelo více než 40 milionů lidí. V letech 1260 až 1264, v době Kublajchánova nástupu na trůn, proběhla válka o dědictví a Čagatajská říše a Zlatá horda odmítly uznat Kublaje vládcem. Po jeho smrti se říše definitivně rozdělila na čtyři nezávislé celky, a to na Čagatajskou říši, říši Ílchánů, Jüanskou říši a Zlatou hordu. Během 14. století se většina z těchto chanátů rozpadla.
V dobách největší expanze se na území centrálního Mongolska rozšířil buddhismus, ovšem po pádu říše ustoupil zase tradičním šamanským kultům. Buddhismus se znovu začal šířit až v 16. a 17. století, na jehož konci se území dnešního Mongolska stalo součástí státu založeného Mandžui, Říše Čching. Ta nakonec absorbovala i Čínu (Říši Ming). Zapojení do velkého čínského státu mongolskou kulturu silně ovlivnilo a vedlo k počínštění, přesto se zachovalo vědomí mongolské výlučnosti. Když říše Čching roku 1911 padla, Mongolové vyhlásili nezávislost, o níž však museli vojensky bojovat až do roku 1921. Boj o mezinárodní uznání, kterému Číňané bránili, trval ještě déle, prakticky až do roku 1945. Potřeba ochrany proti čínskému tlaku vedla k hledání nového silného spojence a ochránce – Ruska. Kvůli tomuto spojenectví Mongolové již roku 1924 vyhlásili Mongolskou lidovou republiku, která měla fungovat podle sovětského vzoru. V letech 1990–1992 byl však komunistický systém opuštěn ve prospěch demokracie a volného trhu.