Demartinka
kulturní památka České republiky na území obce Praha / From Wikipedia, the free encyclopedia
Demartinka (v „MonumNet“ označovaná též jako „Dermatinka“[1] nebo „Domartinka“[2]) je zaniklá venkovská předměstská usedlost. Původní objekt se nacházel poblíž rohu křižovatky dnešních (rok 2016) ulic „U Demartinky“ a „Plzeňská“[2] přesněji řečeno u jihozápadní strany dnešní (2016) zahrady Klamovka na adrese Praha 5, Smíchov ulice „U Demartinky“ číslo popisné 152.[1][3]
Demartinka | |
---|---|
Demartinka, v přízemí „Smíchovská akciová restaurace“ | |
Účel stavby | |
viniční lis, venkovská usedlost, stržena 1980 | |
Základní informace | |
Další majitelé | Lorenz Stark, Don Martin de Hoef-Huert (pán z Velhartic), Leo Gotlieb z Tannenhainu, JUDr. Alois Koldinský, Barbora Steinhilberová |
Poloha | |
Adresa | "U Demartinky" č. p. 152, Praha 5 – Smíchov, Česko Česko |
Ulice | Plzeňská |
Souřadnice | 50°4′14,82″ s. š., 14°22′33,35″ v. d. |
usedlost Demartinka | |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 53803/1-1731 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Označení „Demartinka“ vzniklo zkomolením první poloviny jména svobodného pána z Velhartic a císařského rady Dona Martina de Hoef-Huerta,[4] jemuž deset let po bitvě na Bílé hoře připadla parcela (vinice) a původní budova byla buď přestavěný viniční lis nebo ji nechal vybudovat od základu.[2] Za celou dobu své existence vystřídala řadu majitelů. V první polovině 18. století byla nemovitost zničena (po nájezdech bavorsko-francouzských vojsk) ale ještě v témže století byla znovu obnovena. Poté, co byla v polovině 19. století naposledy přestavěna, dožila do 20. století a přečkala i obě světové války. Nějaký čas byla v přízemí budovy provozována „Smíchovská akciová restaurace“, v 70. letech 20. století v přízemí sídlily dílny podniku Kovoslužba, a v letech 1980–1981 v jedné z dílen byla zkušebna undergroundové skupiny Křik. V roce 1980 byla Demartinka vyňata ze seznamu nemovitých kulturních památek a téhož roku odsouzena k demolici, aby nebránila nové výstavbě. K vlastní demolici došlo mezi roky 1984 a 1986.