Epirský despotát
středověký řecký stát / From Wikipedia, the free encyclopedia
Epirský nebo Epeirský despotát (středověká řečtina Δεσποτάτο της Ηπείρου), označován někdy také jako „Epirské knížectví“, byl jedním ze středověkých řeckých států, které se hlásily k odkazu Byzantské říše, spolu s Nikájským císařstvím a Trapezuntským císařstvím za její legitimní nástupce, po jejím dobytí vojsky čtvrté křížové výpravy. Označení „despotát“ není zcela přesné, protože první vládci v Epiru nedrželi ve svých rukou titul řeckých despotů a už v žádném případě to nebyl titul, díky němuž by měl jeho nositel nějaké zvláštní pravomoci. V letech 1224–1246 získal Epirus pod svou kontrolu větší část řecké Makedonie a Thesálie a despota Theodoros Komnenos Dukas se nechal v Soluni korunovat byzantským císařem, toto období bývá některými historiky označováno jako Soluňské císařství.
Epirský despotát Δεσποτᾶτον τῆς Ἠπείρου
| ||||||
Geografie
| ||||||
Obyvatelstvo | ||||||
Národnostní složení |
||||||
Státní útvar | ||||||
denár | ||||||
Vznik |
1205 – založen roku Michaelem Komnenem Dukou | |||||
Zánik |
1479 – dobytí vojsky Osmanské říše | |||||
Státní útvary a území | ||||||