Garbiñe Muguruzaová
španělská tenistka / From Wikipedia, the free encyclopedia
Garbiñe Muguruzaová (celým jménem Garbiñe Muguruza Blanco, * 8. října 1993 Caracas) je bývalá španělská tenistka s venezuelskými kořeny. Na profesionálních okruzích se pohybovala v letech 2011–2023. Poslední turnaj odehrála na únorovém Lyon Open 2023. Kariéru ukončila ve 30 letech v dubnu 2024.
Garbiñe Muguruzaová | |
---|---|
Muguruzaová na vítězném Wimbledonu 2017 | |
Stát | Španělsko Španělsko |
Datum narození | 8. října 1993 (30 let) |
Místo narození | Caracas, Venezuela[1] |
Bydliště | Barcelona, Španělsko[1] |
Výška | 182 cm[1] |
Profesionál od | 2011[1] |
Ukončení kariéry | duben 2024 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 24 813 379 USD |
Tenisová raketa | Babolat |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 449–238 |
Tituly | 10 WTA, 7 ITF |
Nejvyšší umístění | 1. místo (11. září 2017) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | finále (2020) |
French Open | vítězka (2016) |
Wimbledon | vítězka (2017) |
US Open | 4. kolo (2017, 2021) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Turnaj mistryň | vítězka (2021) |
Olympijské hry | čtvrtfinále (2020) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 82–51 |
Tituly | 5 WTA, 1 ITF |
Nejvyšší umístění | 10. místo (23. února 2015) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2014, 2015) |
French Open | semifinále (2014) |
Wimbledon | 3. kolo (2014) |
US Open | 3. kolo (2014) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistryň | finále (2015) |
Olympijské hry | čtvrtfinále (2016) |
Týmové soutěže | |
Hopman Cup | základní skupina (2019) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240420a20. dubna 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mezi zářím a říjnem 2017 byla čtyři týdny světovou jedničkou ve dvouhře, jakožto druhá Španělka po Sánchezové Vicariové a celkově dvacátá čtvrtá od zavedení klasifikace v roce 1975.[2] Jako dvojnásobná vítězka grandslamu ve dvouhře představovala jedinou hráčku na okruhu, která porazila obě sestry, Venus a Serenu Williamsovy, ve finále grandslamových turnajů. Na okruhu WTA Tour vyhrála deset turnajů ve dvouhře a pět ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[3]
Debutové finále na grandslamu si zahrála ve Wimbledonu 2015, v němž nestačila na Serenu Williamsovou. Bodový zisk z londýnské trávy ji poprvé v kariéře posunul do elitní světové desítky.[4] Porážku americké světové jedničce oplatila v závěrečném duelu antukového Roland Garros 2016. Pařížskou trofejí se po Petře Kvitové stala druhou šampionkou grandslamu narozenou v 90. letech dvacátého století.[5] Po turnaji poprvé vystoupala na 2. příčku žebříčku. Druhý grandslamový titul si odvezla z Wimbledonu 2017 po výhře nad 37letou Američankou Venus Williamsovou.
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2017 na 1. místě a ve čtyřhře pak v únoru 2016 na 10. místě. Od sezóny 2020 do dubna 2023 ji podruhé trénovala wimbledonská šampionka Conchita Martínezová.[1]
Ve španělském fedcupovém týmu debutovala v roce 2015 únorovým čtvrtfinálem 2. světové skupiny proti Rumunsku, v němž vyhrála obě dvouhry nad Beguovou i Halepovou, ale v páru s Medinaovou Garriguesovou odešly poraženy v rozhodující čtyřhře. Španělky tak prohrály 2:3 na zápasy. Posledním zápasem stala vítězná světová baráž 2019 proti Belgii. V soutěži nastoupila k šesti mezistátním utkáním s bilancí 9–3 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.[6]
Španělsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v ženské dvouhře startovala jako třetí nasazená. Ve třetím kole nestačila na pozdější portorickou vítězku Mónicu Puigovou, která jí dovolila uhrát jen dva gamy. S Carlou Suárezovou Navarrovou hrály v ženské čtyřhře z pozice turnajových čtyřek. Soutěž opustily po čtvrtfinálové prohře od pozdějších zlatých medailistek Jekatěriny Makarovové s Jelenou Vesninovou.
Ženská tenisová asociace ji vyhlásila hráčkou roku za rok 2017.[7]