Heliosynchronní dráha
From Wikipedia, the free encyclopedia
Heliosynchronní dráha je geocentrická dráha, která kombinuje výšku a sklon takovým způsobem, že satelit prochází nad určeným místem povrchu Země vždy ve stejném slunečním čase. Na takové oběžné dráze může být satelit neustále osluněn, proto se dráha hodí pro špionážní družice, meteorologické družice nebo pro družice určené k průzkumu Země. Vyjádřeno více technicky, heliosynchronní dráha je uspořádána takovým způsobem, že její precese nastává jednou za rok. Při průletu satelitu nad určitým místem bude úhel osvětlení povrchu pokaždé skoro stejný. Toto je užitečná vlastnost pro satelity, které snímají povrch Země ve viditelném nebo infračerveném spektru (meteorologické a špionážní družice) nebo pro satelity určené k dálkovému průzkumu Země (například satelity pro průzkum oceánů nebo atmosféry. Například satelit na heliosynchronní dráze může vystoupat přes rovník dvanáctkrát za den, vždy přibližně v 15:00 místního času. To je dáno tím, že oskulační orbitální rovina vykazuje precesi (otáčení) přibližně o jeden stupeň za den, s ohledem na nebeskou sféru, na východ, čímž drží krok s pohybem Země kolem Slunce.
Rovnoměrnost slunečního úhlu je dosažena vyladěním sklonu a výšky dráhy tak, že vyšší hmota Země v blízkosti rovníku způsobuje precesi dráhy o potřebný úhel při každém oběhu. Rovina dráhy není stanovena v prostoru vzhledem ke vzdáleným hvězdám ale pomalu se otáčí kolem zemské osy. Typická heliosynchronní dráha se nachází ve výšce 600 až 800 kilometrů, oběžná doba je 96 až 100 minut. Sklon vůči rovníku má dráha kolem 98 stupňů (0 stupňů je rovníková oběžná dráha, 90 stupňů polární dráha, heliosynchronní dráha je tedy mírně retrográdní.
Zvláštní případ heliosynchronní dráhy představují takzvaná polední nebo půlnoční dráha, kde se místní střední sluneční čas průchodu pro rovníkové šířky pohybuje kolem poledne nebo půlnoci a úsvitová popřípadě soumraková dráha, kde se místní střední sluneční čas průchodu rovníkovými délkami pohybuje kolem okamžiku východu nebo západu Slunce. Satelit potom prochází terminátorem mezi dnem a nocí. To je vhodné pro aktivní radarové satelity, jejichž solární panely mohou být osvětleny Sluncem aniž by byly kdykoli ve stínu Země. Úsvitová nebo soumraková dráha se někdy používá pro družice zkoumající Slunce jako například Jókó, Transition Region and Coronal Explorer, Hinode nebo PROBA2, které díky tomu mohou pozorovat Slunce téměř kontinuálně.
Heliosynchronní dráhy je možné použít i u jiných zploštělých planet, jako třeba u Marsu. V případě téměř dokonale kulaté Venuše by bylo nutné k dosažení potřebné precese používat aktivní změnu dráhy pomocí raketových motorů.